Řekl jsem si, že je strašná škoda, nechat si pro sebe všechny ty krásný a povznášející myšlenky. A tak je rodím sem.
Občas to trochu zabolí, ale když se to narodí… Podíváš se do očí své čerstvě narozené myšlence a říkáš si, kdo je vlastně tatínkem… Já? Vesmír? Pánmuch?
Nezáleží na tom. Utřeš soplík, přestřihneš šňůrku a jede se dál…
