Tak je to tady. Tak nějak touhle dobou…

Věk Ryb končí a my přecházíme do věku Vodnáře.

Změna je to veliká a už dlouho dobře patrná všude kolem.

Další díleček na kolotoči, jehož otočka trvá téměř 26 tisíc let, byl dovršen a s konečnou platností se uzavírá. Nějakých 2160 let tikala ručička ve svém rytmu 1 stupeň za cca. 72 let zónou Ryb. A teď je čas zazvonit na umíráček starému a přivítat nové.

Jaká že byla ta éra Ryb, doba pod vládou Neptuna a Jupitera? Přesně taková, jako vlastnosti těmto planetám připisované. Plná jupiterských teorií a filosofií, plná náboženských doktrín, plná zaníceného přesvědčení, touhy po konečné a jediné a nejvyšší pravdě, plná ideálů správného žití a bytí, svatých přikázání, odpírání, purifikace, plná touhy po expanzi, osvícení, vzestupu… A taky plná tajných spolků, tajných učení, praktik zasvěcování, skrytých významů a písem. Plná vizí jednoty všeho, jediného boha, jediné cesty. Slepé víry, podložené mlhavým příslibem ještě mlhavější vize ráje. Plná ideálů soucitu a humanity a vděku a zároveň skrytých záměrů a manipulativních praktik. Plná strachu z neznáma, plná výhrůžek peklem a zatracením, plná bolestivých emocí a nářků.

Věř a budeš spasen řekl Neptun. Moje filosofie je ta pravá, řekl Jupiter.

Motali jsem se v tom dost. Dlouho. Vydatně.

Mnoha to tak vyhovovalo a stále ještě vyhovuje. Těm mnoha, kdo se naučili využívat zamlžení zraků davu a zaslepení filosofiemi a dogmaty víry ve svůj prospěch. Těm, co úspěšně nakukali zbytku světa, že když tady budou trpět a nic nebudou chtít, dostanou potom tam někde za oponou všechno. Nevím, jestli jste si všimli, ale ti, co to tak rádi kázali, chodili obvykle pozlacení od hlavy k patě. A svoje znalosti, svoje pozice v pyramidách moci, dávali jen za odměnu. Věrným, věřícím, slepě následujícím. Ale to je minulost. I když se to zatím nezdá, je s tím konec. Protože otěže přebírá úplně jiná dvojka. A ti, co v mlze mistrně tahali za špagátky zjistí, že sami měli mlhu před očima. A že jejich víra, že to všechno nějak udrží, přestože jsou zasvěceni do hermetických a jiných dávných tradic a tuší, co přichází, je a vždy byla jen iluzí, snem a přeludem.

Jestliže ve věku Ryb sen a ideál Neptuna sytil filosofii a dogmata Jupitera a společnost bylo možno velmi úspěšně ovládat předhazováním příslibů a výhrůžek, ve věku Vodnáře nás čeká rebelie a očistná bouře Uranu spolu s požadavkem řádu a odpovědnosti Saturna.

Pojďme se tedy teď trošku více podívat na to, jak by to mohlo vypadat. Pokud se ovšem nestihneme zlikvidovat, nebo se to nerozhodne udělat některá z více či méně přátelských civilizací, jež jsou pro nás stále ještě spíše skrytými.

Jako každá velká změna, ani tato zcela zásadní se neděje z ničeho nic. A nemusíme být ani nijak zvlášť dobrými pozorovateli, abychom viděli, jak se tato vlna roste a nabývá na síle..

Tou vlnou je technologie. Doména Uranu, doména Vodnáře. Ještě lépe řečeno, je to technologie, která má za cíl přinést všeobecné blaho, spolupráci a rovnost. Nutkavý to sen vodnářův o lepší realitě, společenství a spolupráci.. Kdyby nebylo Saturna, tyhle uranské sklony by byly pravděpodobně velmi záhy likvidační. Přestože jsou z větší části stimulované čistou touhou a idealismem, neváhají vylévat s vodou z vaniček i koupající se děti. Předpokládají také ochotu společenství spolupracovat, namísto hojně rozšířené řevnivosti a nepřátelství. Předpokládají, že lze vrhnout mezi lid všechny ty neuvěřitelně mocné a spásné technologie, které vyléčí všechny naše nemoci a podobně, aniž by se našel nějaký magor, který je použije k likvidaci ostatních. Nebo aspoň posílení své vlastní iluze moci a bohatství.

Jistě můžete říct, že technologie frčí už dost dlouho. Ale ono to vlastně moc dlouho není. Jak se blíží konec jedné výseče velkého cyklu, trvajícího oněch 2160 let, objevuje se více a více vizionářů, vědců a badatelů, techniků, komunikátorů, snílků a zásadních reformátorů. Přinášejí postupně první a následné průmyslové revoluce. Způsobují nárůst vlny, která možná přeroste v Tsunami.

Uranské bouře a šoky se vyznačují tím, že jsou velmi razantní a nepředvídatelné. Děsivé. Mohou bourat celá města. Mohou bourat celé kontinenty. Mohou zcela zlikvidovat spoustu věcí, které jsme znali a měli za „téměř jisté“. Které jsme měli rádi. Které jsme nenáviděli. Cokoliv.

Ale tyhle bouře mají obvykle také jistý pozitivní dopad a tím je to, že zcela zdemolují různé ohrádky a rozbijí hradby, za kterými bylo doposud tolik skryto. Strhnou s sebou spoustu veteše (zkuste to slovo pojmout velmi široce, ve smyslu vnějším i vnitřním) a vytvoří tak prostor pro nové. Děsivé je na tom většinou to, že ač toužíme po svobodě a osvobození, většinou se za prase nechceme pustit starého. Je to děsivé. Je to neznámé. Je to nejisté.

Jenže nejen Uranem živ je Vodnář. Druhým jeho vládcem je Saturn. A to je zase ještě o velký kus jinde a jinak.
Saturn je ten, kdo žádá řád. Odpovědnost. Kontinuitu. Kdo omezuje naši touhu po rozletu a stále znovu a znovu nám klade na bedra úkoly, povinnosti, restrikce a podobné, nepříliš zábavné věci. Saturn ztělesňuje sytém, pravidla, zákony. Když zmrznete v zimě, protože jste se celé léto váleli na slunci a mačkali si šťávu z čerstvého ovoce do úst (a jinam) a kašlali na přípravu dřeva na topení, je to projev Saturnského principu. Ten princip je ve své krajní podobě fatální a smrtící. Zcela nemilosrdný. Jako je naše svědomí. Jako je trýzeň provinění vůči vyšším řádům. Můžete snít o tom, že se všechno samo udělá a že vy nemusíte vůbec nic, ale Saturn vás vždy nakonec vyvede z omylu. Jeho hlas je už také slyšet delší dobu. Na rozdíl od Urana, který hledí vpřed, Saturn se dívá zpátky a chce, abychom se dívali s ním. A říká nám. Podívej se, co jste udělali s řekami. Podívej se, jak jste ignorovali řád přírody, jak jste ničili a drancovali, jak jste sami sebe zabíjeli, jak jste zavírali oči a nechali se oblbovat, jak jste podporovali neomezenou expanzi lidstva na úkor všeho kolem. Stejně jako Saturn několikrát varuje začínajícího alkoholika, že pokud s tím nesekne, připraví ho o vše, zničí jeho život a uvrhne jej do bolesti a zoufalství, stejně tak opakovaně a zatím ještě velmi trpělivě varuje nás. Lidstvo. A žádá jediné.

Převzít odpovědnost.

Žádný Bůh, žádná vyšší síla, žádný Neptunovský sen nebo Jupiterské přesvědčení nevyřeší, co jsme nadrobili a nezbaví nás následků našich činů.

Takže tu máme úžasný tandem. Jeden táhne neodolatelnou silou vpřed a chce totální reformu a revoluci, druhý nás nutí se ohlížet a chce, abychom brzdili a převelice pečlivě zvažovali, co děláme a proč. A jestli přitom myslíme na to, jaký dopad budou naše činy mít.

Přestože jsou energie těchto planet velmi rozdílné, vzájemně se doplňují a podporují. Uran by bez závaží Saturna asi úplně ulítnul, zatímco Saturn by bez křídel Uranu zůstal radši dřít do úmoru v rámci rigidních pravidel, restrikcí a balvanů odpovědnosti.

Éra Vodnáře, pokud se jí jako lidstvo zhostíme na jedničku, přinese úžasné věci. V první řadě vytáhne na světlo vše, co bylo v době Ryb skryto. Foukne mocně do mlh, ve kterých bylo skryto mnohé a pustí jasné světlo tam, kde bylo dlouho jenom přítmí. Odhalí iluze, do kterých jsme byli uvrženi, strhne závoje klamů a nerealistických fantazií. Vezme touhou Ryb po nekonečné jednotě, rozplynutí v oceánu všeho a transformuje to do podoby individuality, která je vědomou součástí společenství.

Vytáhne skryté nauky, obskurní a hermetické znalosti, magie a esoteriky a propálí je vědou. Potvrdí, že spousta toho, v co jsme v době Ryb věřili a pouze tušili, že to je, opravdu existuje. Ale přitom z toho strhne onu nálepku magična.

Prokáže zcela vědecky existenci jemných energií, jemnohmotných těl, vyšších a nižších vibračních sfér, závislost vědomí na energii a energie na vědomí (na tohle téma se těším, napíšu o něm též…), prozkoumá DNA, ale hlavně nás donutí uvědomit si, že život je zásadní princip celé existence.

Že život kypí vždy a všude.

Že naše iluze o vlastní jedinečnosti (ohledně celého lidstva i jednotlivců) jsou totální hovadiny. Uvede na pravou míru naše iluze o tom, že by byla strašná škoda, kdyby lidstvo vyhynulo. Pochopíme, že vyhynutí lidstva není než vyhynutím jedné mravenčí kolonie z miliardy více nebo méně podobných.

Vypere špinavé prádlo těch, kdo manipulovali, stínově vládli, vyžírali a vědomě udržovali v nevědomosti a klamu stádo, přestože sami mnohé věděli. A i oni sami poznají, že jejich iluze o vědění byla jen přeludem, odstínem mnohem většího a nádhernějšího obrazu, než jaký si byly jejich hlavy schopny představit.

Lidstvo na této planetě se stane součástí vesmírného a mezidimenzionálního společenství.

Pochopíme, že je třeba chápat jako bratry nejen lidi z naší vesnice, našeho města, nebo naší planety, ale rozšíříme to skrze čas a prostor na úrovně, o kterých se nám tady, na prahu nové éry, ani nesní.

Velice si přeju, abysme to zvládli. Velice to přeju nám, naší nádherné, ale pravděpodobně ne zas tak strašlivě unikátní planetě a taky všem, se kterými se jako lidstvo v časech nastávajících setkáme. Ať jim nepřineseme jen zkázu, bolest a zoufalství.

Nemám většího snu, než aby byl tento textík maličkým dílečkem celého přerodu.

Nebojme se radikálních změn, technologií, komunikace. Pusťme dogmata.

Otevřeme dveře Uranovi a jeho svěžímu a divokému větru, ale naslouchejme přitom pečlivě Saturnovi a jeho požadavkům na pravidla a řád, odpovědnost a závazky vůči životu a existenci v nejširším slova smyslu.

A když to náhodou nedáme, přátelé, vesmír je nejspíš plný šancí na další pokusy a existence je možná plná vesmírů a …………………..

A ještě něco. Mějme soucit se všemi, kdo se nechtějí starého pustit, protože jejich mysl je stále ještě v zajetí dogmat. Kdo se bojí pustit po proudu. Mějme soucit sami se sebou, protože totéž se týká v menší nebo větší míře každého z nás.

Zkusme být otevření, zkusme podržet ty, co se bojí. A taky soucitní k těm, co nesou vinu převelikou. Zkusme k nim být milosrdní, namísto abychom je za jejich viny trestali.

Vichřice láme to, co je tvrdé a nepružné. Budeme-li se příliš silně držet, může nám urvat ruce. Každý kajakář ví, že plavit se přejemi je třeba směrem dolů a aktivně. A že držet se kořene stromu na pokraji peřejí k ničemu nevede. Stejně to nakonec všechno praskne…

 

 

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?