Není na světě nikdo, kdo by nebyl sobcem. Není na světě nikdo, kdo by jednal proti vlastnímu konceptu sebeuspokojení.

V tom se příliš nelišíme jeden od druhého. Liší se ale naše koncepty toho, v čem uspokojení spočívá a jak ho lze dosáhnout.

Někdo věří, že být bohatý nebo mít moc je cestou. Někdo věří, že když se mu podaří změnit svět, dojde spokojenosti. Někdo věří, že spokojenost najde v rodině, vztahu libovolného druhu, hloubce emocí, vybudování něčeho… Někdo věří na uspokojení plynoucí z milionů followerů. Někdo zase, že největšího uspokojení dosáhne vzdáním se tužeb, odříkáním „světských“ radostí, obětováním se, mučednictvím nebo podobným, zdánlivě extrémně nesobeckým způsobem.

To všechno ale stejně děláme proto, abychom dosáhli vlastního uspokojení.

Já osobně nerozumím tomu, proč by měl být svatější někdo, kdo doufá v „nepomíjivé“ super-uspokojení v posmrtném ráji, výměnou za vzdání se „pomíjivých světských radovánek“. Možná je jen chytřejší, ale možná je jen naivnější. Není však lepší.

A tak tu máme hned na začátku zásadní odhalení. I ten sebesvatější muž nebo žena jednají tak, aby jim bylo líp.

Ad-absurdum, pokud je na světě někdo, kdo chce co nejvíc trpět a nemít vůbec žádnou radost a všechno dobré odevzdat druhým, tak kromě toho, že už je dávno mrtvý (protože je to jednání sebevražedné), to o něm říká i to, že jeho představa uspokojení vlastních potřeb je fixovaná na zběsilou sebe-destruktivní a sebe-obětovatelskou teorii.

A tak jsme pořád tam, kde jsme byli.

Sobectví je sobectví. A nesobectví je taky sobectví.

A je to tak dobře a správně. Celá existence a veškerý vývoj je takhle motivován.

Hlavním objektem mého dnešního zkoumání je ale trošku jiné rozdělení. Rozdělení, založené podle stupně naší zralosti na tři vývojové stupně:

Sobectví dětinské (primitivní):

Aneb JÁ JÁ JÁ

To je sobectví v jeho rané fázi. Hledí na uspokojení vlastní potřeby v duchu „ber kde ber, padni komu padni“. Tohle je konkurenční boj „já“ versus kdokoliv, kdo se namane. Chybí mu schopnost soucítění, chybí mu schopnost hlubšího pohledu do zrcadla.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak moc to nejmenší, nedávno narozené dítě, nehledí vůbec na nic a na nikoho kolem? Ne že nechce… Ono hlavně nedokáže brát ohled na to, že jeho máma už tři týdny nezamhouřila oka, že jí všechno bolí a že už prostě nemůže. Ono prostě buď chce pít, nebo spát, nebo něco… Zná jen a pouze svoji vlastní potřebu. Svoji vlastní privátní realitu. Oddělenou od jakékoliv ideje toho, že na světě je ještě nějaká jiná potřeba někoho jiného.

Všechna mláďata v přírodě bojují na život a na smrt i se svými vlastními bratry a sestrami, když se snaží dostat přednostně k mateřskému mléku či jinému zdroji a odstrčit všechny konkurenty. A věřte tomu, že u lidských dětí to nevidíme jen proto, že okolnosti jejich rané fáze života jsou značně odlišné.

A tak ti z nás, kteří jsou na své vnitřní duchovní úrovni ještě malými dětmi, jedou v režimu velmi podobném. Ríkáme jim sobci, ale to není tak úplně správně, protože, jak jsme si ukázali výše, všichni jednáme ve vlastním zájmu.

Když to tímhle primitivním způsobem nějakou dobu zkoušíme, sbíráme postupně zkušenosti, které v nás nezbytně způsobí posun. Zjistíme například, že sytit se na úkor všech okolo nám generuje spoustu nepřátel. Že je sice jednoduché nebrat ohledy, ale velmi složité je mít následkem toho málo těch, kdo by nám pomohli. Protože když jedeme jen sami na sebe, končíme jen sami se sebou.

Nasbíráme přitom všem rány, které nám umožní začít pomaličku soucítit s ostatními, kteří podobné rány utržili a vnímat tak sami sebe v kontextu – „Co to vlastně páchám druhým (?!?!?)“.

Jednoho dne tak dojdeme k pochopení, že abychom svoje potřeby mohli lépe nasytit, budeme muset začít spolupracovat. A překlopíme se do režimu sobectví středního stupně zralosti:

Sobectví dospělé (partnerské)

Anebo TY a JÁ je vždycky víc než JÁ

V této pokročilé fázi stále více chápeme, jak životně důležité pro naplnění našich vlastních potřeb je mít spoluhráče, kolegy, teamy a partnery. Začleňujeme se do různých skupin, jež jsou ve své podstatě formou partnerství, které má za cíl usnadnit členům skupiny dosažení nasycení potřeb společně.

Tady už to nejde tak, že hledíme jen na sebe. Chápeme, že pomoci druhému znamená mnohem snažší cestu pro nás samotné. Chápeme stále lépe a více, že udělat spokojeným partnera / partnerku znamená značné zvýšení naděje pro naplnění potřeb našich.

Spolčujeme se na základě vlastních potřeb s ostatními jedinci, kteří již opustili první stupeň a jsou tak schopni spolupracovat.

Ačkoliv jsme tedy ve vývoji pokročili, pořád jsme spíš skupinkou hladových JÁ, snažících se spoluprací s ostatními dosáhnout svého.

Makáme na sdílených potřebách svých partnerských svazků, ale dostáváme se při tom do konfliktů s jinými skupinami. Dochází k zásadním potížím, které ohrožují naši stabilitu a bezpečí. Je to z toho důvodu, že se tyto naše skupinky ve skutečnosti chovají navenek velmi podobně, jako se choval jedinec v počátečním stavu vývoje.
Bojují spolu. Okrádají se. Šidí se a klamou. Berou na sebe ohled, jen když se jejich zájmy podporují.

A to nám přináší další spoustu ran, utrpení a bolestí. Další dávku pološílených pohledů do zrcadla a hryzání svědomí z uvědomění si následků našich činů.

Zvolna, avšak neodolatelně, nás to nutí naše partnerské spolky zvětšovat a zahrnovat širší okruh lidí s více různorodými zájmy, postupně dokonce i lidí se zájmy protichůdnými.

Což je bodem přechodu do stádia posledního, kterým je

Sobectví stařešinské (moudré)

Anebo MY a VY je vždycky víc než MY

V režimu sobectví moudrého si víc a víc uvědomujeme, že svět bude dobré místo jedině tehdy, když bude dobré pro všechny. Že nikdy nebudeme moci být spokojení ve světě, kde je stále z dálky slyšet řev bolesti, strachu, utrpení, hladu, nebo jiného děsivého stavu. Že nikdy nedosáhneme opravdového vnitřního naplnění, dokud budeme žít z nadbytku toho, co jiným chybí. Začne nám docházet, že cokoliv vezmeme druhému jedinci nebo druhé skupině, bude mít v konečném důsledku dopad na nás samotné.

A tak začneme podporovat všechny a všechno kolem nás, aby došli do stavu stejného. Porozumíme tomu, že ráj je místo, kde netrpí nikdo.

Čím dále v tomto stavu jdeme, tím více se cítíme být součástí celku. Postupně překonáváme omezení daná barvou pleti, národností, pohlavím, věkem, schopnostmi. A nakonec překročíme hranice lidství, sluneční soustavy a naší galaxie a pak dospějeme tak blízko k vědomí jednoty se vším živým, jak jen dospět lze.

Následně už je možný jen jediný krok – sjednocení se všezahrnujícím vědomím samotného Zdroje.

Začínáme rozumět a soucítit i s těmi, kteří jedou v režimech méně vyzrálých. I když jsme jimi samotnými někdy považováni za slabochy a poblouzněnce.

Zrání nelze nijak ošidit.

V kontextu popsané evoluční cesty je asi každému jasné, že požadovat od někoho, kdo je ve stavu ranném, aby se díval na svět očima stařešiny, je nesmyslné a nefunkční. Mládí prostě nemá kapacitu obsáhnout moudrost danou zkušenostmi stáří.

Stáří by sice mohlo chápat mládí, ale bohužel má tendenci zapomínat na své vlastní rané chyby a křivdy. A navíc, dokud chápe mládí jako od sebe oddělené, dokazuje pouze, že v něm pořád ještě velký kus toho MY proti VY zůstává.

Dovětek

Jestli jste dočetli až sem, nejspíš tušíte, že tady nemluvím o stáří na úrovni jednoho lidského života, ale o zralosti na úrovni naší kontinuální existence napříč různými „životy“, časy a prostory.

Celé vám to nemůže dávat smysl, pokud na koncept zrání na této“nadživotní“ úrovni nevěříte, protože když se rozhlédnete kolem, uvidíte, že mnoho starých lidí je stále v režimu sobectví dětinského, zatímco mnoho mladých je už dávno v režimu moudrého sobectví stařešinů.

Přeji nám, ať je naše cesta do univerzální pospolitosti vedena spíše radostnými prohlédnutími než vynucena velkými ranami a ať nakonec VŠICHNI tu svoji zcela oprávněnou a zdravou sobeckou touhu po dosažení nejvyšší možné úrovně blaženosti úspěšně naplníme.

0 komentářů

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?