Ano, je to tak. I já si jdu ohřát svou polívčičku na tomhle oblíbeném tématu. Ale jako obvykle to bude polívka lehce pikantní a pro někoho možná i dost ostrá.

Snaha definovat opravdového muže a opravdovou ženu a případně i jejich vzájemnou interakci, to je téma, ke kterému by se asi měl vyjádřit každý moderní člověk… Aspoň mám ten pocit, když se tak koukám kolem. Lítá to tady všude. Zleva doprava, shora dolů a vůbec všemi směry. Jen samotným Facebookem fičí těchto komet v nekonečných smyčkách bezpočet.
Na jejich chvostu potom jako kameny a led v ocase komety letí tisíce dojatých a nadšených komentářů, které ukazují, jak krásný je to pocit, koupat se v té výtečné, leč iluzorní a pohádkové omáčce.

Občas je k tom taky rovnou přilepena nabídka na účast na mužských či ženských kruzích, nebo jiném typu kurzu, který odemyká všechno to báječné a chtěné, a pomáhá navždy pustit všechno to odporné, nicotné a nechtěné.

Bohužel, mnoho z těch teorií se podle mého soudu zásadně mýlí. Proto jsem se rozhodl to taky okomentovat a lehce zkorigovat a prozradit vám, že:

Žádná žena se nemůže stát opravdovou Ženou, dokud nenajde Muže, který …

😀 HIHI … no tak takhle právě ne. Fakt takhle ne… Neříkejte, že jste teď čekali další díl ze stejného seriálu. Na VIDAHODAVIDA se rozbíjí oltáře, nikoliv natáčí růžové zahrady.

Takže to téma lehce lízneme bouracím kladivem a uvidíme, co nám z toho prachu a sutin rozbitých idolů vzejde.

Dovolím si to teď z větší části ilustrovat na oblíbených současných teoriích o pravých ženách, ale platí to úplně stejně na obě pohlaví. Věřím, že většina čtenářů si transkripci na ideály o pravém muži už udělá sama.

Tak tedy, naše krásné polovičky, uvěřily jste, že skutečná celistvá žena musí být zároveň vášnivá i klidná, hravá i zralá, zcela otevřená a prostupná, ale přitom s jasně vymezenými hranicemi, samostatná a soběstačná a při tom hluboce propojená, proměnlivá i stabilní, emoční i filosofická, neporazitelná i zranitelná, nevinná holčička i vášnivá divoška i moudrá stařena i čarodějka i…
A to všechno tak nějak souběžně? Ba dokonce, už jste někde slyšely a případně i uvěřily tomu, že to všechno nemůžete odemknout, protože kolem nejsou ti úžasní opravdoví muži, kteří jsou zároveň vášniví a divocí a při tom dokonale klidní a umírnění, měkce emoční a přitom pevní jako skála, praví obdivovatelé ženské krásy – ale jenom té vaší, jdoucí vždy odhodlaně a hrdinně za svým cílem, ale přitom vždy respektující cíle a potřeby vaše?

Pak mi dovolte vám oznámit, že jste uvěřily ideologii, která žádá, aby hruška byla zároveň jablkem, švestkou, jahodou, borůvkou, mrkví a květákem.

Kuřecí stehno se do té směsi radši vůbec neodvažuji přidat 😀
Přitom tohle ovocně-zeleninové přirovnání je možná ještě velice skromné.

Já vím. Zní to tak úžasně. CELISTVOST. Všechny DOBRÉ aspekty světa v jednom maličkém balíčku s nápisem „TO všechno jsem JÁ“. Jeden nádherný dort upečený jen z těch nejlepších surovin, tak strašně dobrý a zároveň zdravý a lehký a…

Samozřejmě, že z divokosti si v té teorii bereme jen to hezké a okouzlující. Asi nás na tom neláká idea divoké hysterické fúrie, která se absolutně nedokáže kontrolovat. Samozřejmě, že když mluvíme o hravosti malé holčičky, nevoláme při tom zároveň její vystrašenost, závislost na rodičích, nebo její vzteklé bušení hlavou do zdi, protože jí někdo odmítl koupit toho dne už třetí zmrzlinu. Nebo?

Zní to každopádně zatraceně skvěle. Ta idea říká, že vám pomůže překonat a zvládnout úplně všechno. Jednoduše se v každé situaci „jenom“ přepnete do té správné, odpovídající podoby.

UFFFF…. Inu, pokud by se vám opravdu podařilo všechny ty zeleniny a ovoce a bůhvíco všechno ještě namíchat do jednoho koktejlu, věřte mi, že co z toho vzejde, nebude ani hezky vonět, ani pěkně vypadat, ani dobře chutnat.

Možná jste uvěřily, že kdysi dávno existovaly na planetě Zemi ženy, které tohle všechno měly. Ale…. Přemýšlely jste nad tím vážně? Myslíte si, že je to opravdu možné?

Kdepak. Vždy to bylo a vždy to bude tak, že byly a budou ženy plaché nebo divoké, domácí nebo do světa, se spoustou dětí nebo bezdětné, odvážné nebo vystrašené, drsné nebo hebké, tenké nebo při těle…. Díky bohu!!!

Prosím vás, nedovolte těmto hybridizačním snahám, aby vám do podvědomí vkládaly myšlenky, že je třeba zosobnit něco, co slučuje všechny úžasné filmové vlastnosti v jednom těle, srdci a mysli. Tyto nádherné a rádoby velice moudré řeči se na první poslech líbí téměř každému, protože berou ze všech ideálů to nejlepší a slepují to v jeden super-úchvatný super-ideál. Tak, jako to často dělají stále více oblíbené komiksové příběhy. Slibují vám, že vaše šedivé až temné životy se promění v zářivé procházky rájem.

Tady hodím stopku a malou odbočku a prozradím vám, že:

Já sám skutečně věřím v osobní rozvoj a celé to píšu právě proto, abych vás v cestě za vylepšením sebe sama i vašeho bytí podpořil.

Akorát vám navrhnu, abyste svůj získaný záměr stvoření „nejlepší či nejdokonalejší formy ženy“ změnily na „nejlepší možnou formu sebe sama„.

A to je celé kouzlo. Prostě vezměte své dary, vezměte své hendikepy, vezměte svoje vlastní touhy, strachy a vůbec všechno, co máte, a pořádně se do nich podívejte. Najděte, co z toho vám osobně opravdu stojí za námahu a kam byste opravdu vy samy chtěly dojít. Dělejte, jako kdybyste nikdy v životě žádnou z těch debilizujících teorií o dokonalém ženství neslyšely.

A pokud máte pocit, že vám váš muž v této vaší osobní cestě nějak brání, promluvte si s ním o tom. Pokud vás vyslechne a rozhodne se vás podpořit, bude to super. Pokud po vás bude chtít něco jiného a nebude vás respektovat, zvažte, s kým vlastně žijete a proč. Ale neprojektujte na něj ty kecy z „moudrých“ článků o správném mužství.. A nedovolte jemu dělat vám totéž v opačném gardu.

Nikdo nemůže za to, kde jste a co jste, kromě vás samotných. Snažit se odkopávat odpovědnost nemá s vlastní duchovní cestou nic společného a rozhodně to není něco, co vás nebo jeho podpoří na cestě vlastního rozvoje. Naopak je to něco, co zasévá do podvědomí lidí semínka jedovatých plevelů typu „jsem špatný / špatná“ a „jsem k ničemu“.

Nejlepší cesta, jak někoho zničit, je zadat mu nesplnitelný úkol.

Vykreslit mu ideál, kterého nelze dosáhnout. Je to jako pověsit oslovi na klacek před frňák mrkev a poslat ho do světa. Nikdy ji nedožene. Přitom se celou dobu mohl pást přímo tam, odkud vyběhl. A ušetřit si spoustu stresu.

A tyhle pohádkové vize vám takovou mrkev před nos věší.

Něco vám povím:

Stejně jako se TO NAHOŘE podobá TOMU DOLE a stejně jako se ve všech velkých cyklech zrcadlí cykly malé (a naopak), stejně tak my lidé v rámci jednoho života zrajeme podobně, jako naše duše v rámci kontinuální existence v různých sférách, časech a prostorech.

Pokud to silně zjednoduším, můžeme vypozorovat tři výseče v kruhu jednoho individuálního lidského života.
Pozn: níže popisované stavy jsou v jistém slova smyslu ideálními, protože předpokládají, že úspěšně projdeme všemi fázemi zrání a nejsme ještě v šedesáti malé rozmazlené děcko.

Jsou to:

  1. mládí, jež se vyznačuje velikou energií, živostí a hravostí, soustředěním se na poznávání sebe sama, na přátele a hledání lásky, na své vlastní potřeby a touhy, ale taky značnou závislosti na péči druhých
  2. dospělost, vyznačující se vrcholnou vlastní silou a znalostmi, soustředící se na dosažení a udržení kýžené role v produktivní společnosti, soběstačnost, ale také zodpovědnost a schopnost mít věci pod kontrolou, zaopatření rodiny a pokročilé zkoumání hlubin partnerských vztahů
  3. stáří, vyznačující se slábnoucí silou fyzickou, ale velkou silou moudrosti a mentální vyzrálosti, soustředící se předávání zkušeností mladším generacím, vedení širší komunity a celospolečenské a duchovní otázky

Bohužel jen málo lidí projde tato stádia a dostane se až do stavu moudrého a klidného stáří. A víte, čím to často (i když ne výhradně), je?

Je to tím, že tito lidé uvěřili různým teoriím, které jim někdo nakukal. Místo aby žili sebe sama na plné pecky, snažili se být někým / něčím jiným. Utekly jim tak úžasné příležitosti, které by jim přineslo následování jejich vlastní tužeb a potřeb. Minuli tak příležitosti k nabytí moudrosti a pocitu naplněnosti.

Takže kolem sebe vidíme spousty starých lidí, kteří se dostali do stavu zahořknutí, žijících s pocitem, že byli životem ochuzeni o mnoho dobrého a teď už je čeká jen bolest a smrt.

Ale naštěstí to nevadí, protože smrtí nic nekončí. A protože stejně jako v rámci jednoho života procházíme těmito fázemi malého cyklu, stejně tak my jakožto duše (nebo jak tomu chcete říkat), procházíme velkým cyklem zrání. Ten cyklus duše se neměří na pozemské roky, ale spíše na životy.

Můžete tedy být mladá duše plná tužeb, odvahy, hravosti a ideálů. Můžete být duše „dospělá“, plná touhy po rodině, dětech a lásce u rodinného krbu. Můžete být duše stará, která si už prožila skoro všechny radosti a strasti, co jich lze na cestě potkat a žije umírněný život spíše pro komunitu a všeobecné blaho. A nakonec i opravdu velmi stará duše, která má velikou potíž zjistit, proč tady vlastně ještě je, když už ji skoro nic na tomto světě neláká a netáhne. A tohle nastavení duše je pak našim hlubinným projevem či postojem ve všech fázích malého cyklu – jednoho lidského života.

Takže, ačkoliv třeba zrovna budeme malé dítě, budeme ve svém nejhlubším nitru moudrou stařenkou. A podobně. Věřím, že vám to teď dává mnohem větší smysl – proč je někdo starý věkem pořád velkým dítětem a někdo jiný už v raném mládí vyklidněným filosofem.

Přinejmenším malé vývojové cykly nejsou vlastní pouze lidem, ale jsou vlastní i většině vyšších savců. A ty určitě nemůžeme obviňovat z předstírání. Podívejte se na svého pejska. Uvidíte, že prochází skoro stejným vývojem. Od mladického elánu a nerozvážnosti, přes nezdolnou touhu po rozmnožování, klidnou zralost a odpovědnost a vedení tlupy (pokud nějaká je) až po ztrátu zájmu o svět a existenci.

Když se nad tím vším zamyslíte v kontextu těchto zcela přirozených přírodních principů,

pochopíte, že snažit se vtloukat malé holčičce do hlavy, že v sobě musí probudit svoji moudrou stařenku, stejně jako snažit se přesvědčit stařenku, aby probudila svoje vnitřní nadšené a hravé dítě, nebo aby byla vášnivou divoženkou, je jen a pouze znamením našeho vlastního neporozumění a nerespektování vyššího řádu věcí. A tady opravdu nejde jen o malé cykly v rámci jednoho života. Tady jde o nastavení duše, které se snažíte vnutit něco, co je zcela mimo její sféru zájmu.

Proto POZOR, vážení učitelé a „guruové“, abyste náhodou svou jistě čistou snahou konat dobro, nesváděli lidské bytosti z jejich pravé cesty na „růžové“ scestí. Cesta, která se ukázala velice platná pro vás, nemusí být ani trochu vhodná pro někoho jiného. Přesvědčit ho pak neznamená nějakou pozitivní výhru, ale možná naopak temnou karmu.. Uffff, drsný co?

Pokud náhodou tu holčičku nebo stařenku opravdu o své vizi přesvědčíte, způsobíte jim a dost možná i jejich blízkým nemalé potíže.

A ještě trochu jinak:

Vývoj člověka probíhá nejlépe a nejintenzivněji právě v okamžiku, kdy jde za SVOU VLASTNÍ skutečnou vnitřní touhou.

Ať už je tou touhou dobývat hory, živit a pečovat o rodinu, starat se o nemocné, žít nevázaný a prostopášný život nebo naopak život v mnišském celibátu, sedět neviditelný v tichém koutě a číst knihy, vydělávat miliardy a kupovat ostrovy, nebo se odmeditovat do nirvány někde na kopci. Na naší cestě malými a velkými vývojovými cykly nezbytně zjišťujeme, že naplnění skrze naše touhy nepřichází a nahrazujeme je novými a přitom se posunujeme ve vývoji dál, ale to se děje pouze tehdy, když si dovolíme ty sny a touhy opravdu žít. Jinak totiž můžeme zas a znova na smrtelné posteli jenom konstatovat: že já blbec poslouchal ty nesmysly o tom, jak má vypadat pravý muž nebo pravá žena, namísto abych poslechnul sám sebe.

Závěrečné shrnutí by tedy mohlo znít třeba nějak takto:

Až po vás zase někdo bude chtít, abyste byly srnkou z disneovky a zároveň bojovnou a neohroženou amazonkou, ovládaly při tom moderní technologie, psaly romány, nádherně malovaly, vyšívaly, rodily dokonalé děti a byly jakýmsi úžasným balíčkem zdravého sebevědomí, odvahy, kreativity, samostatnosti, měkkosti, odolnosti, divoké vášně a hlubokého klidu a harmonie, pošlete ho někam.

A pokud vás zkusí přesvědčit o tom, že vám v něčem brání to, jací jsou muži, nebo jaké jsou ženy okolo vás, nakopněte ho rovnou dvakrát. Protože NIKDO vám nemůže zabránit prožít sebe sama. NIKDO. Jen vy sami. Naše vnitřní svoboda je vetkána do samotného principu existence. Jinak by to celé ani nemělo smysl a žádná cesta by nebyla možná.

Stejně tak je jen vaší odpovědností, jaké lidi přivádíte nebo vpouštíte do svého života. I tu rodinu jste si vybrali sami, i když si na to asi nepamatujete.

Ženství má miliardy podob. Nikoliv jen jednu. Neexistuje žádný univerzální model pravé ženy.

Mužství má miliardy podob. Nikoliv jen jednu.  Neexistuje žádný univerzální model pravého muže.

Díky bohu!!!!!

2 komentářů
  1. Autor
    FlyingLizard 3 roky ago

    Myslím, že je to z přinejmenším z části, jak říkáš. A zároveň tkví velká část problému v tom, jaké hlasy a proč nechávají média znít. Dík za podnět k zamyšlení a možná někdy i dalšímu článku 🙂

  2. Jarda 3 roky ago

    Moc hezky napsané, Davide. Jen mám pocit , že dneska kdo není duhový tak je méněcenný. Alespoň se nám to snaží natlouct do hlav. Už není in přesvědčovat o dokonalostí může nebo ženy, ale o tom že můžeš být muž či žena, podle nálady. Uznávám, že někdy to může mít opodstatnění, ale mám stale silnější pocit že je to z velké části prostě „móda“. Připadá mi, že být bílý heterosexuální muž či žena mě posouvá do kategorie druhořadých. Ale snad že mě mluví jen nějaký můj pesimismus. Když tak sleduji jak se mladí nechtějí rozmnožovat a radši si své sexuální potřeby odžívaji u počítače, protože ten vypnou nebo zapnou jak se jim to hodí a nemají starost o jeho potřeby, spokojenost, bezpečí (tedy jen aby jim no neukradli nebo se nezbořil). Hmmm, snad to vidím takhle černě jen já a skutečnost je jiná, lepší….

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?