Bez ohledu na to, jestli si uvědomujeme, že veškeré naše touhy jsou jen odleskem touhy po dosažení ultimátního cíle existence (= totální blaženosti, viz předchozí díly), permanentně hledáme cesty, jak se k tomuto stavu co nejvíce přiblížit.

Tento proces probíhá nejen v rámci „malého cyklu“ zrání během jednoho lidského života, ale také v rámci „velkého cyklu“, který můžeme nazvat třeba zráním duše v procesu kontinuální existence napříč různými životy, časy a prostory.

Jeho podstata spočívá v tom, že hledáme stále nové metody, jak stavu blaženosti dosáhnout. Vědomě či nevědomě očekáváme, že nás tyto metody dovedou právě k ultimátnímu cíli. Jenže ouha…. Znovu a znovu se ukazuje, že je tento předpoklad nesprávný.

A protože jsme momentálně na „školení“ nebo taky možná „za trest“ ve sféře hmotného / lidského světa, snažíme se tohoto stavu dosáhnout právě v rámci omezení a možností fyzického těla a jeho čtyř složek (emoční, energetická, fyzická a mentální).

V rámci „malého“ i „velkého cyklu“ zrání tak procházíme následujícím vývojem

(Velmi zjednodušeně. Podrobněji se do toho zakousnu v sekci astro-logic, tady opravdu jen schématicky a bez mnoha dalších souvislostí)

  1. Po narození je to všechno o energii. Přežití. O nás samotných. Nebereme ohledy na to, že máma už tři dny nespala, nebo že táta dělá pátou dvanáctku po sobě, aby vydělal na jídlo pro rodinu. Jde nám jen o to přežít. Procpat se k prsu a sát. A pak spát. Získat dost energie na přežití. To je prvotní astrologická sféra Berana. Vidinou přiblížení se ke stavu blaženosti je pro nás individuální a totálně sobecké vítězství v boji o zdroj životní energie. Ale to nám navždy rozhodně nevydrží, stav blaženosti to nepřináší.
  2. Časem se posouváme od energetické roviny k rovině materiální. Naše potřeby jsou stále výrazně sebestředné, ale nejde nám už jen o to přežít tady a teď. Jde o to, získat a hromadit dlouhodobější zdroje. Začínáme chápat povahu pojmu „vlastnit“. Chceme vlastnit zdroje, a to především zdroje hmotné. To je druhá astrologická sféra Býka. Naší vidinou cesty k blaženosti je vlastní zabezpečení skrze nahromadění dostatečného množství dostatečně kvalitních zdrojů. Ale ani tohle není na moc dlouho. Nekonečná blaženost nikde…
  3. S dalším vývojem se posouváme do stádia mysli, stádia Blíženců. Začínáme hlouběji chápat, že jsme obklopeni dalšími individualitami, že je třeba mezi nimi nějak fungovat. A taky to, že kromě dostatku energie k přežití, zásobárny zdrojů a zázemí je potřeba poznávat různé ideje, teorie a směry. Prozkoumávat svobodně vztahování se k druhým, k jejich myšlenkám a filosofiím, komunikovat s nimi. Naší vizí cesty k Blaženosti je nalezení „té pravé“ ideologie a komunikačních metod. Pořád to ale děláme hlavně sami pro sebe. Samozřejmě, ani tohle není konec příběhu o hledání ultimátního cíle.
  4. Po nasbírání dostatečného (je pro Blížence něco dostatečné?) množství teorií a zkušeností a zklamání z toho, že takhle stav blaženosti dosáhnout taky nešel, přeskočíme do sféry emoční. Zatoužíme po opravdové lásce. Hluboké, milující, pečující. Sféra Raka nás vtahuje do potřeby vytvoření láskyplného partnerství. Péče o druhého v podstatě mateřské a hlavně lásky, lásky a lásky. V tomto bohu se začínáme transformovat z bytosti, která řeší hlavně sebe sama na bytost, která pomalu začíná dbát o druhého. O partnera. I když je to stále hodně o tom, že lásky pro sebe chceme dosáhnout skrze vysílání lásky k druhým. Dosažení stavu lásky je naší vizí cesty k blaženosti, ale stejně jako v minulých etapách, kýženou totální blaženost nepřináší.
  5. Ve věku cca. 28 let vstupujeme znovu do sféry ohně – energie. Tentokrát už to ale není jen snaha o naplnění vlastní potřeby energie a přežití. Tady svoji energii a vše, co jsme pro sebe nasbírali a naučili se v rámci bodů 1 – 4, tedy skrze energii, hmotu, mysl a emoce, vkládáme formou energie do partnerství. A to je nejen partnerství v rámci milostného či partnerského vztahu, ale i partnerství pracovních a společenských. Završením jednoho celého cyklu 1 – 4 máme pocit, že už víme vše. Záříme pro druhé jako slunce, neboli Lev. Tvoříme a plodíme (třeba děti). Naše vize o dosažení stavu blaženosti skrze záření ze sebe ke druhým ale časem dostane na frak stejně jako všechny vize předchozí.
  6. A proto hledáme dál. Hledáme ve světě Panny – upgradované verze Býka. Býk hromadil a pečoval o svoji vlastní hmotnou stránku. Panna pečuje a hromadí pro sebe i druhého. Panna slouží. Silně ukotvená ve hmotě, silně v řádu, struktuře a logice. Co myslíte, co bude dál? Naštve se, jako všichni před ní. Taky to nefunguje! Žádná nekonečná blaženost! Co pomůže? Další změna orientace přece.
  7. Přeskok do dalšího levelu mysli, do Váhy. V ní, jakožto vyšší verzi Blíženců, už nechceme sloužit jako Panna, ale hledáme cestu k vyvážené spolupráci, komunikaci a harmonii. Stáváme se skutečnými diplomaty. Harmonizujeme všechno kolem s nadějí na dosažení harmonie vnitřní. Blaženost je na dosah. Nebo ne? Bohužel….
  8. Ale když nepomohla Váha, pomůže snad druhý stupeň emočního světa Štír. No jo, vždyť Váha se snažila harmonizovat sebe skrze uvedení všech svých partnerství a vůbec všeho kolem do stavu harmonie. To Štír je dál a chápe, že ultimátní blaženosti lze dosáhnout jedině ponořením se do nejhlubších a nejtemnějších vod emočních světů. A tak se noří a vyzývá sebe sama a svého partnera k cestě až na samou hranici přežití a emočních kapacit. Ale neomezená blaženost, ta potvůrka, stejně pořád nikde. Zkusili jsme celou tu čtveřici projet po druhé, tentokrát se zaměřením na partnerství. Dospěli jsme až k emoční agónii Štíra, zabodávajícího sebe sama. A nic.
  9. Je tu čas na poskočit do dalšího cyklu. Koneckonců, je nám kolem šestapadesáti. Pořád ještě čas na to, zkusit to znova, ne? A kde že se to vynořuje onen bájný Fénix z popela, plný energie a vizí a smělých cílů? A kam že tu svoji úžasnou energii a znalosti, plynoucí ze dvou dokončených cyklů směřuje? Vynořuje se ve sféře Střelce, nejvyšší verze ohně – energie. A celý ten svůj planoucí zápal dává darem společenství. Už není hlavní já, ani není hlavním my dva, hlavní je „my všichni“. Blaženost leží za odhodlaným směřováním k vyšším, celospolečenským cílům!! Nebo?
  10. Tak ani to nevyšlo. K čemu jsou ohnivé filosofie, když lidi nerespektují pravidla a řád, že jo? Je potřeba přejet do stanice Kozoroha a definovat jasná, celospolečenská pravidla. Definovat odpovědnosti, definovat potřeby zajištění hmotných zdrojů pro všechny. Jsme zase ve sféře hmoty a pevných, ukotvujících struktur. Přízemní logika. Trochu suchopárná a omezující sice, ale za to tak moc funkční. Vize blaženosti je tu dost strohá, ale přece řád musí být, že jo…
  11. Vlastně ne. Je to k ničemu. Struktury společnost sice drží, ale taky hrozně svazují. Co kdyby pomohlo vybodnout se na zaujatost řádem a hmotou a povýšit mysl na její nejvyšší stupeň, do víru myšlenek, ideí a ideálů Vodnáře? Popřít sebe sama, transformovat pojem partnerství a sloučit vše v univerzální komunikaci, sdílení a totálním nadřazení společenství nad všechno ostatní? Hm. Nepomohlo. Zase. Co zbývá? Už jsme přece zkusili úplně všechno. Ale ultimátní blaženost nikde.
  12. Nevyhnutelně padáme do sféry Ryb. Cítíme. Cítíme emoční tíhu celé existence. Je to těžké. Cítíme jednotu všeho v celém vesmíru. Není o co dál usilovat. Jsme staří. Éra Ryb nás přivádí k 84. roku života.
    Uran dokončil jeden celý cyklus oběhu kolem našeho horoskopu, Saturn třetí. A nejen oni, ale k tomu víc jinde. Kéž bychom tak mohli dosáhnout blaženosti útěkem odsud. Rozplynutím se v nekonečnu. Puštěním všeho úsilí a totální odevzdaností veškerenstvu. To je nejvyšší forma emoce, totální vesmírné empatie. Cesta k blaženosti skrze pasivitu a puštění všeho. Je to ale opravdu cesta??? Je to ale opravdu konec?? Nebo je to celé jen legendární Ouroboros – had, kousající sebe sama do ocasu? Jedno kolo evolučního cyklu? Co takhle se do toho znovu opřít? Znovu se zrodit, dát to celé znovu a skočit do primární ohně Berana?

Co na to říkáte? Máte pocit, že celá ta dlouhá story o touhách, jejich čistotě a démonech, kteří nám brání za nimi jít, přeci jen začíná dávat nějaký smysl?

Dokážete si představit, že tímto cyklem zrání procházíme nejen v rámci jednoho života, ale také jako „duše“, v rámci bezpočtu existencí v různých časech a prostorech?

Jak nahoře, tak dole.

Malé se podobá velkému a naopak. Malé cykly se podobají velkým. Není to vůbec nic nového pod sluncem. Na úrovni vývoje duše můžeme být Váhou, zatímco na úrovni aktuálního lidského života třeba zrovna ve stádiu Raka. Něco jako malá a velká hodinová ručička, běhající po dvanáctidílném (to je ale náhoda) kolečku hodinového kruhu? Velká ručička (duše) se pomaličku sune třeba mezi třetí a čtvrtou hodinou, zatímco ta malá (jeden lidský život) oběhne celé kolo…

Z tohoto příběhu vyplývá jedna zásadní věc. Je nezbytně nutné, abychom se pro svůj úspěšný vývoj pokusili opravdu svoje touhy následovat. Abychom je opravdu naplňovali. Protože jen tak prohlédneme, že žádná z nich nepřinese ultimátní naplněnost. Jen tak se budeme posouvat dál. Každé dosažení cíle touhy a prohlédnutí, že to „taky není ono“, nás posunuje v rámci malých a velkých vývojových cyklů dál. Zrajeme. Zrajeme jako lidský jedinec a zrajeme jako duše.

Co může být horšího, než si na smrtelné posteli říct: nic jsem nepoznal, protože jsem nikdy nenašel odvahu jít za svojí touhou.

Nikdy nebudeme mít dost. Budeme hledat dál a dál, nové a nové cesty k přiblížení se totální blaženosti. Nikdy se nezastavíme, dokud ji opravdu neprožijeme. Protože to není touha jen nás samotných, malých červíčků v lidských tělech. Je to primární touha veškerenstva.

Chcete vědět, jak jí nakonec dosáhneme? Co takhle popřením tužeb, jak nás k tomu vedou některé dogmatické náboženské či světské systémy (tvořené často v doménách Střelců a Kozorohů)?

Asi ne.

Dovede vás k blaženosti snaha o péči o jednu ze čtyř složek (energie, hmota, mentální sféra nebo emoce) v režimu sebestředném? Nebo snad v režimu partnerském? Či posledním režimu společenském? Kdepak. Ani jedna.

Tak co to teda bude?

Bude to jen a pouze překročení hranic celého tohoto systému. Bude to zvětšením sebe sama až na takovou úroveň, kdy celý tento systém nebude kolem nás se točící klíckou, ve které běžíme jako malý roztomilý hlodavec pořád dál a dál. Stane se to, až celý tento sytém integrujeme v sobě samotných.

A je k tomu kromě jiného bezpodmínečně nutné pochopit podstatu „svobodpovědnosti„. Protože jestli v celém vesmíru a celé sféře existence platí nějaké zásadní pravidlo, je to pravidlo svobodné vůle, která je ovšem zároveň absolutní odpovědností.


Tohle by mohl být takový malý happy end, blýskání na dobré časy a vize toho, že je přeci jen možné jednoho dne kýženého nejvyššího stavu, kterému někdo říká třeba i osvícení nebo nirvána, možno dosáhnout.

Ale konec seriálku to určitě není, protože je třeba se podívat ještě trošku víc na zoubek démonům. Na naší cestě nás totiž čekají pasti a pastičky. Jste zvědaví?

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?