Slyšeli jste někdy pohádku o víle, která opustila „sféru“, kde nelze zemřít, onemocnět a obecně nějak zásadněji trpět?

Pro svoji TOUHU po (lidské) lásce se rozhodla, že se vzdá vší té pohodičky a vstoupí do světa lidí. Marně ji všichni kolem od toho záměru zrazovali. Marně jí říkali, že kromě lásky v lidském světě potká i velikou bolest, nemoc a smrt. Ale ona si říct nedala… Jak dopadla asi víte. A jestli nevíte, tak vězte, že ji čekala nejen ta krásná a omamná láska mezi mužem a ženou, ale taky pocit zrady, bolest převeliká a nakonec i ta smrt. Alespoň tedy v některých verzích příběhu.

Připomíná vám to něco? Mohlo by to snad být podobenství o naší vlastní duši, která díky své touze obléká lidské tělo a vrhá se do světa, který je plný příslibů úchvatných prožitků, ale taky bolestí, strastí a drsných konců? Že by to vůbec nebyla pohádka a že by vůbec nebyla o vílách? Že by byla návodem pro nás samotné?

V pohádkách je schováno mnoho. Asi proto, že jejich původ je v některých případech mnohem starší a reálnější, než bychom hádali.

Není těžké si představit, jak se dlouhotelým tradováním z generace na generaci, v dobách velkého úpadku lidské kultury (posledních cca. 12.000 let), předává „tichou poštou“ kriticky důležitá informace, ze které je dnes už jen značně přikrášlená a zároveň notně vykuchaná legenda. Stále však s živým jadérkem velké moudrosti uvnitř.

A tak jsme tady. Dnes.

Chyceni do pasti. Do své vlastní. Naše touha nás sem vtáhla a vtahuje stále znova. S konceptem totální svobody každé bytosti je úzce spjato, že je jen na nás, kde se zrovna nacházíme. A teď to nemyslím tak (i když to v rámci jistých omezení platí též), že se můžeme rozhodnout být v Čechách nebo třeba v Malajsii. Je to o tom, že si volíme sféru, ve které se rodíme. Záměrně a dobrovolně. A právě touha tady v lidském světě něco prožít / dosáhnout / začít / dokončit atp. je magnetem, který nás táhne mezi lidi.

V okamžiku, kdy pro nás na té nejhlubší rovině přestává být tato sféra lákadlem, neboli není již žádná touha, která by nás sem táhla, vyloupneme se někde jinde. Přiměřeně svému aktuálnímu stavu porozumění a vědomí a tedy i úrovni své touhy. V úplně jiném čase / sféře / prostoru.

A teď si představte, čistě hypoteticky, že se sem (na Zemi) vydáte s touhou třeba právě po té totální, omamné a extatické lidské lásce. Krásný záměr, ne? Narodíte se v nějaké rodině a… Zjistíte… Že jste v…

Možná jak na potvoru vaši rodiče nevěří na nějaký hlubší smysl existence, ale taky možná vůbec nechápou, co to ta láska je. Jsou spolu (pokud vůbec) třeba jen proto, že on má peníze a ona umí vařit. Jinak se nesnáší a hádají a na vás jsou zlí…

Ale vy máte ve své hlubině pořád tu touhu po lásce, co vás sem přivedla. Doufáte, že nikdy nebudete jako vaši rodiče. Že najdete…

Takže hledáte, ale narážíte na lidskou realitu. Ten nádherný ideál nikde. Navíc jste poznamenáni výchovou. Možná vás dokonce rodiče přesvědčili, že láska je jen iluzí. Možná vás přesvědčili vědci, že je jen výlevem serotoninu, dopaminu, oxytocinu a dalších mňamek ve vašem endokrinním či jakém systému. Možná vás přesvědčil nějaký moc milý chlápek v černé zástěře, že jediný, koho lze opravdu milovat je někdo, kdo tady běhal před tisíci let.

A tak se chováte tak, jak se chová každý napůl slepý. Hledáte, šmátráte. Jste jako můra, která je přitahována světýlky. Narážíte střemhlav do mihotavých zdrojů světla v marné snaze se s tím světlem nějak spojit. V marné naději, že právě tohle světýlko bude tím ultimátním zdrojem štěstí, radosti a totální blaženosti.

Problém je, že některá světýlka jsou dost žhavá. A tak vám při pokusu do nich vstoupit shoří křídla. A je po vás. A vy musíte znova. Znova se narodit, znova hledat.

Bylo by opravdu hezké…

…kdyby se mezi lidmi nacházelo otevřené, dostupné a v rámci rodin a škol předávané vědění o tom, že to celé dění tady v tom našem lidském světě má mnohem hlubší význam, než jen nekonečná replikace a vynucená evoluce v rámci nelítostného souboje o přežití. To však tady, na konci doby temné, není ještě úplně možné.

Ba naopak. V naší době je stále poměrně málo hlubšího vědění, uplatňovaného v praxi (i když dostupných zdrojů už je víc než dost).

Čeho je tu ale opravdu hodně, to jsou nejrůznější pastičky.

A o těch to bude příště 🙂 Asi…

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?