Dneska se podíváme trochu víc „na povrch“.

V minulých dílech to bylo hodně o hlubinách a podstatě tužeb, v dalších dílech se zaměřím na svět lidí a praktické projevy tužeb.

Zamyslete se teď se mnou lehce nad tím, jak funguje naše tělo. Jak úžasně je nastaven systém, který nám dává fyziologický feedback k tomu, zda potřeby těla jsou naplněny, nebo ne. V našem těle je v nepřetržitém provozu elektrochemický proces, který je cukrem i bičem našeho vnitřního světa. Pokud se našemu tělu nebo jeho části něco nelíbí, generuje v tomto systému přiměřeně nepříjemné signály, které nás nutí situaci nějak řešit. A nedá pokoj, dokud důvody nepominou, případně nedojde k totálnímu kolapsu tohoto vnitřního motivačního systému. To je strana biče, kterou pro zjednodušení budu dále nazývat Bolest. Na straně cukru je potom v témže interním systému k dispozici program generující více či méně blažené pocity. Ty budu dále souhrnně nazývat pojmem Slast a jsou pro změnu odměnou a signalizací toho, že tělu se dostává něčeho, co mu dělá velmi dobře.

Na tomhle systému není absolutně nic nečistého

Je úplně jedno, jestli Slast nebo Bolest pochází z oblasti výživové, obecně vegetativní, sexuální nebo jakékoliv jiné. Pořád je to dokonale čistý systém, nastavený takto samotným stvořitelem. Lze opravdu jen těžko tvrdit, že tento motivační systém Slast – Bolest je nějakou chybou, nebo snad dokonce temným záměrem v „díle Stvořitelově“ nebo“díle přírody“, dle vašich osobních preferencí. A pokud by to někdo přece jen chtěl tvrdit, potom je to on, kdo se rouhá vůči dílu „nejvyššího“ a sám se tak stává démonem.

Z mého pohledu je démonickou každá síla, která se snaží blokovat libovolnou přirozenou vlastnost života. A jak popsáno dříve, touha je život sám.

Sorry, milí pyramidoví hierarchisté, musím vám sdělit, že vaše svatouškovství a snaha o nálepkování přirozeností zlými a děsivými nálepkami je velice scestná a velice démonická, protože odporuje systému, jak byl stvořitelem samotným navržena a realizován. Pokud byste snad chtěli oponovat, že „to my – lidé“ jsme sešli na scestí, říkám na to, že nejsme schopni ve svém těle vytvořit ani modifikovat tyto motivační systémy Bolesti a Slasti. Není naší vinou, že v nás tyto systémy fungují. Proto byste museli stvořitele samotného obvinit z přehmatu nebo dokonce temného záměru, když do našich těl zabudoval „neřestný“ biologický motivační systém. A nebo… že by nám to do zcela čistého „božího“ těla následně „přilepil“ ďábel? (tohle je ironie)

Ale vraťme se teď zpět k obecnějším projevům touhy. V předchozích řádcích jsme si trošku zvědomili, kterak funguje motivační systém k dosažení stavu blaženosti na naší tělesné úrovni.

Ale my nejsme jenom tělo, že? Jsme složení z více složek. Kromě tělesné jsou to složky emoční, energetická a mentální (zahrnující naši mysl). Je extrémně důležité a vskutku zásadní si uvědomit, že jsme bytosti složené z více vrstev. Protože tudy vede cesta k našemu ultimátnímu cíli.

Zásadní pravdou je, že nemůžete nikdy dosáhnout stavu blaženosti, pokud kterákoliv z těchto vašich složek není ve stavu harmonickém.

To znamená, že je v praxi úplně na houby, pokud se snažíte dopřát tělu něco, co mu sice dělá dobře, ale na druhé straně vás to disharmonizuje na emoční, energetické, nebo mentální rovině. CHÁPETE?

Pokud budete naplňovat třeba právě potřeby těla nevhodnými způsoby a uvádět přitom ostatní svoje složky do disharmonie, výsledkem nebude nic jiného než disharmonie celková. A úplně stejně to platí i pro potřeby emocionální, energetické a mentální. Je to „to samo v bledě modrém“. Harmonie je ze své podstaty dosažitelná pouze v okamžiku, kdy jsou zharmonizovány VEŠKERÉ účastné složky. Nepochopení téhle souvislosti je jednou ze zásadních příčin utrpení na tomto světě.

Víte, pro mne jsou všechna morální ponaučení pouze nedokonalým vyjádřením právě tohoto principu. Kdyby prostě raději kázala jasně a otevřeně:

Chceš-li dosáhnout stavu blaženosti, hledej cestu naplňování tužeb, která bude harmonizovat všechny tvoje složky – tělesnou, emoční, mentální a energetickou.

Myslím, si, že je zřejmé, že k takové harmonii nikdy nepovede cesta, která se snaží někoho utlačovat, znásilňovat, zotročovat a podobně. Což opět platí úplně stejně ve smyslu emočním, energetickém, mentálním i tělesném. Prostě nemůžete někoho zneužívat, aniž by se to neprojevilo negativně na nějaké jiné vaší části.

Předchozí nadpis bych nejradši tesal do kamene zlatým písmem. Má totiž moc spálit na prach všechny moralistické démony a dát nám zelenou k naplnění touhy samotného stvořitele skrze nás samotné. K přibližování se vrcholnému stavu, ve kterém všechny jeho fragmenty dospívají do stavu spojené a sdílené absolutní blaženosti. Do okamžiku, kdy se celá mandala téhle sféry existence sjednotí a rozzáří. Vede nás cestou citlivého a moudrého naplňování našich tužeb. Takového, které ze své podstaty musí brát ohled nejen na naše vlastní vnitřní potřeby, ale i na potřeby našeho okolí. V tomto nastavení se začíná všechno spojovat, protože v tomto stavu přeje jedna bytost jiné jen to nejlepší, touží dávat a přijímat tak, aby se sytila nejen ona sama, ale všichni, kdo jsou do procesu nějak zapojeni. Snaží se vždy vytvářet scénáře maximálního všeobecného užitku. A přitom se nemusí ani trošku vzdát úsilí o naplnění vlastní individuální blaženosti. Viz „moudré sobectví“ v článku Člověk slušný, Člověk byrokratický

Nejvyšší cíl primární touhy je podmíněn dodržováním zásad harmonické existence.

A harmonická existence v jakémkoliv společenství je vždy pouze taková, která na své netriviálnější a nejzákladnější úrovni ctí totální svobodu sebe sama a zároveň respektuje svobodu všech individualit ostatních. Ale opět, kolem pojmu svoboda dochází k tolika nedorozuměním, že doporučuji nahlédnout do článku jménem Kouzlo svobodpovědnosti, kde je podstata skutečné svobody lépe popsána.

Je to přece tak prosté. Nebudete nikdy ani o píď blíž ultimátnímu cíli, pokud budete kráčet cestou disharmonickou. Věřím, že mnozí autoři morálních zásad a přikázání tento princip chápali, nebo ho alespoň chápala entita, která jim ta nařízení vnukla. Potíž je v tom, že jsme se jako vždy nechali oblbnout vnější formou těchto sdělení, rozpitvali jejich vnější projevy na fragmenty, udělali z nich dogmata, a přitom zcela ztratili zdrojovou moudrost, která k návrhu takových pravidel vedla.

Věřte mi, že pokud se vám moudrost této všeobecně harmonické cesty dostane pod kůži, smysl všech takových nařízení bude najednou vaší naprostou přirozeností, i když nejspíš v poněkud pozměněné formě oproti tomu, co hlásají hierarchické náboženské systémy.

Tak, a jak jsme na tom v dnešní době, v lidském společenství, na planetě Zemi momentálně?

Bohužel jsme ve stavu, kdy jsme ztratili spojení s těmito prostými principy a jsme chyceni v pasti pronásledování vybraných tužeb, které sice nějaké naší složce dělají celkem dobře, ale přitom silně negativně působí na složky jiné.

Jinak řečeno, máme ke svým touhám velice zmatený a nezralý vztah. Nevidíme jejich jádro. Nechápeme, že všechny jsou aspekty jedné primární, dokonale čisté touhy. Místo toho je chápeme jako od sebe oddělené a na sobě nezávislé, často dokonce zcela konfliktní. Zaměňujeme objekty touhy za touhu samotnou. Nechápeme, že to, čeho se snažíme na nejhlubší rovině dosáhnout, je právě stav absolutní blaženosti. Neuvědomujeme si, že nebudeme nikdy v pohodě, pokud nebudeme respektovat a tedy i harmonizovat potřeby všech svých složek. Neustále tak vyzdvihujeme vlastnosti jedné naší složky nad druhou.

Někdo ctí složku tělesnou a zanedbává či poškozuje přitom složky ostatní.
Někdo ctí složku mentální a zanedbává či poškozuje přitom složky ostatní.
Někdo ctí složku emoční a zanedbává či poškozuje přitom složky ostatní.
Někdo ctí složku energetickou a zanedbává či poškozuje přitom složky ostatní.

Omlouvám se, že to píšu tak polopaticky, ale chci, aby si každý našel, jestli některé z těchto vět mají pro něj větší platnost.
Samozřejmě, že spousta lidí ctí třeba složky dvě nebo tři, ale pořád to není úplnost a navíc to často není s vědomím, že harmonie celku je harmonií všech složek.

Ještě jednou trochu jinak:

Disharmonický stav jakékoliv naší složky blokuje naši vytouženou cestu k blaženosti

A není to opět vůbec nic složitého. Dokážete si představit, že se bude cítit blaženě, když vás bude trhat na kusy bolest z rostoucího nádoru? Dokážete si představit, že jste v blaženém rozpoložení, když vás přitom sžírá emoční bolest, ničivé myšlenky, nebo rozzuřený energetický vír? Kdepak. Nemáte šanci. I kdyby všechno ostatní ve vás bylo OK, stačí jedna část, aby vás perfektně zablokovala. Ve skutečnosti se tyto složky vzájemně tak intenzivně ovlivňují, že disharmonie jedné se dříve či později projevuje na disharmonii těch ostatních.


Kéž by se to dalo říct tak, aby to opravdu zakořenilo do vědomí co nejvíce lidských bytostí. Tohle vědomí by totiž způsobilo velký posun v lidském chápání a záhy by zcela změnilo tvář našeho světa.

Těm, kdo čtou pozorně a porozuměli zamýšlenému významu už určitě začíná být jasné, proč jsou všechny touhy ve své podstatě dokonale čisté a pozitivní.

Do příště pa, milí bratři a sestři

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?