V prvním díle jsem zauvažoval nad tím, jak potlačením touhy vznikají naši démoni a jak se snahou o vymítání démonů probouzí moralismus.
Viz O touze a démonech (díl první – moralismus)
Bylo to podle mého důležité jako předpoklad k tomu, abychom se zbavili bubáků, kteří by nám zatemňovali mysl a mohli se do sféry tužeb zcela ponořit.


Obrázek © Iva PidiLidi

V tomto díle vypustím tvrzení možná ještě závažnější. Jako třeba že: Zdroj jakékoliv touhy je absolutně čistý
Jste s tím v pohodě? Nebo se vám to nechce ani trochu líbit? Nebo vůbec nerozumíte tomu, co tím chci říct?

Inu, zkusím to trochu rozebrat, protože tohle konstatování by sice někomu mohlo stačit, ale většině spíš nebude.

Začnu tím, v co docela dost lidí věří, i když někdy ani neví proč. Je to téma, které bych chtěl rozebrat v nějakém jiném seriálku a celé vězí v jedné krátké větě:

Podstata existence je jednoduchá. (Jedno – Duchá)

Neboli všechno vychází z jednoho jediného ducha – jediného Zdroje. Všechno je ve svém základu jednotou.

Tato primární jednota je však fragmentována do obrovského počtu individuálních projevů, uzlíků vědomí-energie, které prožívají vlastní identitu.

Individuality jsou jako milion sluncí, které se zobrazí při pohledu na milion kapek ranní rosy. My lidé víme, že slunce je ve skutečnosti jen jedno a pouze se v těch „čočkách“ kapiček rosy násobí. Kdybychom ale nebyli schopni našeho nadhledu, mohli bychom podlehnout klamu – totiž tomu, že sluncí je strašně moc a že sídlí v těch kapkách.

Stejně tak je i touha ve své podstatě jedno-duchá.

Je úplně stejně fragmentovanou touhou Zdroje.

Jestli chtěl něco básník říci tím, že nás „stvořitel stvořil k obrazu svému“, měl tím na mysli nejspíš právě něco takového.

Tak, jako je slunce v kapce rosy projekcí slunce na obloze, celá existence je projekcí stvořitele samotného. A naše touha je potom projekcí touhy samotného zdroje.

Touha je zcela zásadním motivátorem v celé existenci.

Bohužel, v celé té krásné jednoduchosti je velké ALE.

V tomhle podobenství je totiž kapička vody jen velmi neúplnou projekcí Zdroje. Vždyť reflektuje jen malilinkatý svazeček paprsků, které právě k ní ze Zdroje zamířily.
Ale co všechny ty další paprsky, které míří jinam? Ať už k její nejbližší sousedce, nebo někam do „prázdného“ prostoru na opačném konci vesmíru, vzdáleného miliardy světelných let?

Ba co víc, ona reflektuje taky sluníčka z jiných kapiček!

A taky je tu spousta dalších vlivů – jakákoliv nečistota či barva něčeho, co se v ní rozpustilo, barvy v okolí, jiné světelné zdroje, vítr a gravitace, které ji deformují… To všechno jsou „vnější“ či „vnitřní“ vlivy, které její schopnost být věrným obrazem Zdroje zkreslují. A které onu zdrojovou jednoduchost komplikují naprosto fatálním způsobem.

My lidé – duše oblečené ve skafandrech z masa a kostí – jsme právě takovými kapičkami. Jsme fragmenty / obrazy / projekcemi stvořitele, ale k tomuto uvědomění máme obvykle velice daleko. Vždyť jsme si většinou sotva vědomi i jen toho prostého faktu, že tělo je „jen“ skafandr a jeho čidla jsou „jen“ hrubohmotnými tykadly vnitřních jemněhmotných systémů.

Přijde mi mimochodem velice pravděpodobné, že celá existence je tu právě proto, že za tím stojí touha. Ale protože nelze překročit hranice sytému, v rámci kterého jsme stvoření, nemůžu to tvrdit s jistotou. (Nemůžeme totiž pochopit kauzalitu, přesahující vnitřní sféru svého vlastního stvoření a tedy ani její skutečný původ a důvod. Dokud nám nebude někým s řádově vyšší perspektivou pravdivě sdělena)

Co ale není jen pocit a co se dá z naší perspektivy dobře zkoumat, je skutečnost, že jakákoliv živá bytost směřuje ve své podstatě k jedinému cíli.

Všechna touha směřuje k dosažení absolutní blaženosti.

Tak. Tohle je zásadní věc.

Snaha každého organismu je dosáhnout stavu totálně blažené existence.

Zkuste se nad tím zamyslet. Co je skryto pod tím, co si teď zrovna nejvíc přejete?

Můžete třeba konstatovat něco jako: „ale já chci jen lepší auto, protože to staré mě štve a pořád zlobí.“

Klíčem k hlubší odpovědi je v takovém případě ono „protože…
Primární není to, že vás zlobí auto, ale touha zbavit se s ním spojeného nepříjemného vnitřního pocitu.
Přece chceme být ve stavu pohodovém!

Ale víte co, možná existují na světě blázni, kteří by se třeba na to auto, které je takhle překvapuje, mohli dívat jako na bezvadný zdroj dobrodružství? Třeba by vůbec nechtěli nějaké nudné auto, co perfektně šlape a poslouchá, ale chtěli by právě tohle, které vnímají jako svého druhu osobnost? Možná jim trochu připomíná je samotné a možná je vnitřně naplňuje to, že je staví před výzvy, které musejí zdolávat. Možná je baví kreativně řešit ty potíže a auto opravovat a inovovat. Možná se úplně bojí, že by jejich život ztratil nějakou vůni či barvu, kdyby žili v šedivé jistotě totálně vychytaného vozu. Takže… jaká by byla jejich motivace? Úplně stejná, jako to vaše! Stav vnitřní blaženosti.

Podívejte se na jakoukoliv touhu chcete. A běžte pod ni, k její podstatě.

Co najdete, je vždycky totéž. Na úplném dně bude ultimátní potřeba nemít už vůbec žádnou nenaplněnou potřebu. Což se jinými slovy nazývá stav blaženosti.

A směřuje k tomu velmi mnoho cest, které se značně mění v rámci našeho stárnutí a sbírání zkušeností. Přičemž naše stárnutí a v lepším případě i „moudření“ probíhá nejen na úrovni jednoho života ve skafandru z masa a kostí, ale i v rámci kontinuální existence napříč různými životy, časy a prostory.

Ačkoliv si my lidé často myslíme, že blaženost je něco fyzicky podmíněného, je to pravda jen částečná. Blaženost je totiž zejména vnitřní stav.

Ve skutečnosti se ani nedá popsat pomocí toho, co v ní je, ale pouze pomocí toho, co v ní není. Protože když nad tím budete opravdu pečlivě hloubat, zjistíte, že je to stav, kde:

NENÍ nic, co by vám chybělo.
NENÍ nic, co by vám přebývalo.
NENÍ nic, co by vás trápilo.
NENÍ zde žádná hrozba
NENÍ zde žádný strach
NENÍ zde zima.
NENÍ zde horko.
NENÍ zde žádná nenaplněná potřeba.
NENÍ v tom žádný jiný pocit, než právě jen vědomí blaženosti
NENÍ v tom prostě nic, co by vás mohlo trápit.

A jestli v ní něco určitě je, je to jen ona sama – totální blaženost.

Náš „hmotný“ 3D svět je ale postaven na principu závislosti na nekonečné recyklaci materiálu.

Nebo recyklaci energie, chcete-li (stejně je to jedno).

Což je docela problém.

Náš fyzický skafandr – tělo – je velmi náchylný na nejrůznější způsoby poškození. Vydrží jen extrémně malý rozsah teplot, vydrží jen extrémně krátký čas bez přísunu výživy (vzduch, voda, jídlo – to je ta recyklace), jeho fyzická existence je krátká a podléhá rychlému procesu stárnutí, snadno se fyzicky poškodí a je náchylný na disharmonizaci vnitřního prostředí (vlivy virů, bakterií, poškození regulačních systémů, narušení chemicko-energetických procesů, poškození hormonálních a neurologických systémů a nevím čeho všeho ještě).

To v nás vytváří veliký a téměř trvalý tlak, který nás od stavu blaženosti vzdaluje a nutí nás s tím něco dělat.

Zdá se, že tato sféra existence slouží jako zesilovač naší touhy na maximum. Každou z věcí, které nás nějak ohrožují a tím i vzdalují od blaženosti, zde vnímáme šíleně živě, ostře a intenzívně. V tomto smyslu je to tady navrženo perfektně.

 

—————–

No… a pro dnešek dost. Není to však zdaleka vše, co bych vám k tomu chtěl říct a navážu na to proto někdy příště… jak by zapěl Olda & Co.

Pokud najedete tom všem hledání naplnění, odstraňování a prevenci potíží, cestách za rozkoší, radostí, láskou a podobně nějakou tu mezírku na zamyšlení a hlubší průzkum, zkuste se podívat na to, jestli čistě náhodou, někde tam ve strašlivé dálce, na úplném konci vašeho veškerého usilování, tam, kam se možná ani neodvažujete podívat, nesedí stav neomezené Blaženosti a nečeká tam na vás.

Víte.. Je blbostí, že absolutní blaženosti chtějí dosáhnout jen nějací pomatení mniši. Skutečností je, že je to primární touha, které se v nás všech zrcadlí. Pouze ji velmi odlišně interpretujeme a zkoušíme naplnit.

Přeju vám, aby vám vůbec nic nechybělo, ani nepřebývalo. Úplně všem 🙂

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?