Pravdy jsou různé.

 

Například pravdy triviální.

Ty popisují věci zjevné, relativně snadno verifikovatelné a výrazně protikladné vůči nepravdám a lžím.

Takže když řeknu, že teď sedím na verandě, je neděle ráno a před sebou mám hrnek zeleného čaje, jsou v tom hned tři triviální pravdy. Můžu taky říct, že je jaro, červen, nebo že jsem tu sám. Můžu toho říct spoustu. Je to sice těžko průkazné, je to zpochybnitelné, nicméně pravda to je. A nebo není.

Když mě budou pozorovat dva lidé, asi se nemohou dostat do sporu, ve kterém by jeden tvrdil, že mě tady vidí, zatímco jiný, že tu nejsem. Proto je to pravda jednoduchá, triviální.

Kvůli téhle pravdě se většinou nic až tak strašného neděje. Občas někdo někomu zalže a později se to buď prozradí nebo ne. Občas se někdo na někoho naštve, dá mu do zubů nebo za uši a tak. Občas to někoho stojí i víc, než jen odřeninu, nebo špinavé svědomí.

No a pak tu máme pravdy relativní.

Pravdy relativní jsou obvykle pravdy popisné a pocitové. Jsou často definovány přídavnými jmény.

Kupříkladu: Tohle jaro je mimořádně teplé. Tenhle vesmír je obrovský. Madla je úplně pitomá. Praha je plná lidí.

Všechny tyhle pravdy platí pouze v závislosti na úhlu pohledu. Takže pro českého vesničana je naprosto pravdivým konstatování, že Praha je plná lidí. Ale pro návštěvníka z Istanbulu je v ten samý okamžik a na té samé ulici až podezřele prázdná (opakovaně dostávám od hostů z východních megapolí v centru v Praze otázky typu „A kde jsou nějací lidi? To máte nějaký svátek, že jsou všichni pryč?“).

Naše planeta je z jednoho úhlu pohledu veliká a z jiného maličká.
Rychlost zvuku je vysoká i nízká. Podle toho, s čím srovnáváte.
Mám svou pravdu, když řeknu, že je chladno. Stejně jako má Béďa má svou pravdu, když řekne, že je teplo. Prostě to každý vidíme jinak.

Tyto pravdy jsou jako korálek na šňůrce. Posunují se na ní, jak je napadne.
Ale asi nic v tomto směru není absolutní. Nikdo není dost blbý, aby nemohl být ještě blbější. Nic není tak horké, aby to bylo úplně nejvíc horké ze všeho a navždy.

Pointou je, že v tomto případě žádná jediná pravda neexistuje. Naopak, pravd je v tomto případě velmi mnoho.

Ani tyto relativní pravdy a případné spory o ně samotné většinou nezpůsobují žádné zásadní potíže.
Nijak zvlášť nás neohrožuje, že přítelkyně říká, že tyhle závěsy jsou krásné, zatímco nám přijdou odporné. Pokud jsme dostatečně pitomí, můžeme si kvůli tomu ublížit. To jo.

Občas se můžou sparťani poprat se slávisty o „pravdu“, že nejlepší je ten jejich tým.

Další na řadě jsou pravdy domnělé

Nejzářnějším příkladem takových domnělých pravd jsou různé víry a věrohodně nepodložená přesvědčení.

Třeba že náš svět stvořil ten či onen bůh z toho či onoho důvodu. Nebo že život má takový nebo makový smysl. Nebo že po smrti nic není, nebo po smrti něco je. Že jsme ve vesmíru sami. Že jsme se vyvinuli z opic. Že mimozemšťani nejsou. A podobně.

Zásadní vlastností těchto takzvaných pravd je to, že je nemáme jak prokázat. Můžeme věřit, že někdo, kdo kdysi dávno napsal nějakou knihu, to opravdu věděl. Ale… Jen tomu věříme. Nevíme to. Skutečně nezvratné důkazy pro to nemáme.
Pokud se nějakým způsobem tyhle víry nestanou prokázanými a díky tomu pravdami triviálními (třeba že tu přistanou mimozemšťani, řeknou že se znají s pravým bohem, ukážou nám ho na ho na UfoTube a požádají o nějaký menší zázrak jako důkaz, pak udělají z opice další lidský druh a odletí zase pryč).

A to je průser. Protože kvůli těmto domnělým, zcela neprůkazným „pravdám“, dochází na světě ke strašlivým věcem. K těm nejhorším.
To je přece šílený paradox, protože zde by logicky měla vládnout ta největší tolerance k pravdě/víře jiných.

Pro neshody v těchto oblastech dochází celá tisíciletí k menším a větším šarvátkám, ale taky ke zcela vědomým snahám o vyhlazení celých národů.

Nakonec bych zmínil pravdy vědecké a transcendentální

Tyhle pravdy často napadají a rozkládají všechny ostatní.

Například:

Triviální pravdou je, že tohle je židle.

Ale kvantová fyzika na to: Ano, ale ve skutečnosti je to jen shluk elektricky nabitých částic, které zkolabovaly ze stavu superpozice do formy židle, protože se na ně zaměřilo nějaké vědomí. Je to téměř prázdný prostor.

To je vědecké a zároveň i transcendentální, protože víceméně totéž tvrdili východní i západní filozofové dávno před dnešními hi-tech vědci, jen tomu říkali třeba „mentální podstata existence“ dle západních hermetických tradic, nebo tanec Shivy a Shakti – tedy tanec vědomí a energie ve školách dálně-východních. A tak dále.

Proč to řeším…

…když jsou to věci každému jasné a zřejmé?

Inu, nejde mi tu o to, nějak dokonale a úplně charakterizovat pravdy a nepravdy a jejich skupiny. Od toho jsou tu jiní. Já jsem tu proto, abych řekl: „Lidi, proboha svatýho, přestaňte se zabíjet a ničit a plivat na sebe kvůli pravdám, které vlastně vůbec nejsou pravdami, ale jen a pouze domněnkami!!! Respektujte se!!„.

A tohle „respektujte se“ platí pro všechny stejně. Vůbec se mi nelíbí ideje těch, kteří se snaží přesvědčit jednu skupinu lidí, že musí respektovat ty druhé, zatímco ty druhé v pohodě nechává v jejich nenávisti, zlobě a zpupné touze zasahovat do svobod, práv a víry těch prvních.

Nerespektování něčeho pramení obvykle z neporozumění příčinám jiného pohledu. Máme potíže respektovat závadné chování mladého výrostka, dokud se nedozvíme, že byl celé dětství surově zneužíván. Máme potíže porozumět náboženskému přesvědčení nějaké vzdálené skupiny obyvatel, ale kdybychom se v té skupině narodili, rozuměli bychom velmi dobře.

Cesty a pravdy, které nás samotné osvobozující a vedou ke štěstí a harmonii nemusí vůbec odpovídat pravdám jiných bytostí. Ba co víc, mohou je hnát do neštěstí a bolesti.

Nestyďte se za svou pravdu, ukažte ji a pusťte ji do světa, ale nikoho kvůli ní nebijte ani nezavírejte. Pokud možno…

A já zkusím dělat totéž.

 

Dikson 🙂

3 komentářů
  1. Lucik 3 roky ago

    Pravdu díš 😉 Akorát si myslím, že i ti ,,řadoví vojáci“ ta zvěrstva často páchat buď museli (za dezerci poprava), nebo chtěli riskovat, aby si přivydělali (žoldáci), nebo neměli jinou možnost, jak se uživit, nebo se chtěli obohatit (drancováním) nebo někteří třeba toužili plenit a znásilňovat. A kolik z nich šlo válčit opravdu hlavně pro víru, nevím.. Ale i tak víra hrála roli zástěrky, i pro ně samé, pro jejich vlastní svědomí. A možná si to tak jen představuju na základě své (ne)znalosti lidské povahy 😉

  2. Autor
    FlyingLizard 3 roky ago

    Tak jest Luci 😊 Ti, kdo to řídí, bývají někdy na hony daleko od prosazování vznešených pravd. Nicméně by nikdy nepřesvědčili lidi se svědomím, aby šli za jejich špinavé cíle zabíjet a umírat v poli. Vznešená domnělá pravda se tak stává zástěrkou, se kterou se může mnohem více lidí s „čistým“ svědomím ztotožnit a je pak ochotných ta zvěrstva spáchat. Děkuji za obohacení o další vhled 🙏

  3. Lucik 3 roky ago

    Ahoj Davi,
    k pasáži ,,kvůli těmto domnělým, zcela neprůkazným „pravdám“, dochází na světě ke strašlivým věcem. K těm nejhorším“ bych si dovolila poznámku, že tyhle pravdy podle mě často slouží jen jako kamufláž úplně jiných cílů. Například při křižáckých výpravách podle mě nešlo zas tak moc o šíření křesťanské víry, jako o zabrání pozemků a majteku. Nebo při holocaustu nešlo o to, že by nešlo tolerovat židovské náboženství, ale o to, že židé byli poměrně snadno definovatelná menšina, kterou bylo možno zničit a sebrat jí majetek. Takže kolik násilí se páchá skutečně např. jen kvůli víře je těžké určit. Pa 😉

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?