Nenahraditelní, aneb otroctví včera, dnes a zítra.

Nebojte se. Dnes to nebude složité.

Níže popsané principy jsou sice velice mocné, ale zároveň i velice jednoduché.

Kdysi dávno…

…bylo snadné a relativně bezpečné vést poddané přímo. Nenahraditelní proto vládli sami, osobně a viditelně. Seděli v relativním bezpečí na svých trůnech v palácích, kam se běžná lůza nemohla nijak dostat.

Kontrolovali stádo dvěma základními způsoby:

  • nábožensko-filosofickým dogmatem (víra, její kazatelé a ti, kdo vynucují její dodržování).
  • právem světským (zákony, zákonodárci a ti, kdo vynucují jejich dodržování)

Nábožensko-filosofickým dogmatem diktujete otrokům víru, která je dělá poslušnými, skromnými a odolnými vůči utrpení. Programujete jejich hlavy, aby poslušně následovali vaše vedení. Říkáte jim, po čem mají toužit a po čem ne. Co mají chtít a čemu se mají vyhýbat. Vrcholem vychytralosti je říct, že je za jejich poslušnost neoceníte vy (otrokáři), ale až všemocná božská entita na druhém břehu. Nestojí vás to pak ani vindru. A otroci táhnou dál.

Takových excelentních triků jsou naše celospolečenská dogmata plná…

Zákony jsou druhá linie a používají se zejména na ty, kdo se nenechají vést „měkkou rukou“ nábožensko-filosofického společenského dogmatu. Asi nemusím nijak víc popisovat, jak fungují.

Takhle to fungovalo dlouhé tisíce let. Svět se celkem spokojeně točil a každý věděl, kde je jeho místo. Nenahraditelní vládli a udržovali povědomí poddaných o svém polobožském původu, zatímco Nahraditelní makali a Zbyteční zlobili. Jako vždy. Pouze množstevní poměr mezi Nahraditelnými a Zbytečnými byl velmi odlišný od dnešního stavu. Ale o tom až jindy a jinde.

Jenže.. svět se stával menším a menším, informace v něm se šířily stále rychleji, poddaní se vzdělávali a taky se začali stále více proti Nenahraditelným bouřit a pokoušet se o revoluce. Pár Nenahraditelných dokonce muselo napřed přijít o svou vznešenou hlavu a majetek, než jim to došlo se vším všudy.

Dali proto hlavy dohromady a usoudili, že bude lepší zmizet ze scény, samozřejmě aniž by pustili otěže ze svých rukou. Za dlouhá léta se přece naučili, že k tomu, aby si vychovali pár užitečných bláznů z řad Nahraditelných, jim stačí občas hodit pod stůl kost s kouskem masa. A pejsci jim budou olizovat paty a s nadšením kousat ty, na které budou posláni.

To ale samo o sobě nestačilo. Bylo třeba najít nástroj, který horní skupinku od toho zlého sprostého davu oddělí.

Slavnostní ukončení otroctví a nevolnictví bylo velkolepé.

Nenahraditelným se přestalo říkat poddaní, nevolníci či dokonce otroci. Teď se stali občany. Občany republik. A dokonce i demokratickými voliči. Wow, to bylo slávy!!!

Nenahraditelní se zabalili do hávu lidskosti a solidarity s plebs a odsunuli se do pozadí. Ponechali si své rodinné statky a majetky, vznešené tituly a samozřejmě především rodokmeny, které vedou ideálně zpět až do bodu, kdy bohově smíchali svou krev s krví lidí a dali tak vzniknout této zcela mimořádné a zcela jistě nadlidské sortě obyvatel planety Země.

Skutečnost je ovšem méně pohádková.

Oni nejen že neopustili přesvědčení o své nadřazenosti a útlocitnou ochranu své mimořádné modré krve před znečištěním tím sprostým červeným svinstvem, oni si ve skutečnosti ponechali veškeré zásadní rozhodovací pravomoci.

Pouze mezi sebe a své poddané vložili tlustou a neprůhlednou vrstvu finančního systému. Odřezali se od plebs touto finanční bariérou.

Na tomto místě je třeba si uvědomit, jak zásadní rozdíl je mezi těmi, kdo finanční systém shora kontrolují a těmi, kdo žijí v něm ponoření.

A tak mají doposud Nenahraditelní v rukou otěže stále velmi pevně. Tisknou dle potřeby peníze, přelévají je globálně z místa na místo, skrytě spoluvlastní a těží ze zisků zásadních korporátních byznysů, ovládají národní a nadnárodní banky, financují „správně vzdělání“, „správnou vědu“ a „správná média“ a tak dále.

Na viditelných pozicích už je ale nenajdete. Tam sedí vybraní nohsledové z řad Nahraditelných. Ti, co dostávají kostičky a podrbání za ouškem. Ti, co se nebojí chodit s pány na led. A pak taky ti dobří, co opravdu věří tomu, že to má smysl. Ale o tom taky jindy a jinde.

Věřím, že mnozí z vás nepotřebují žádné další cedule s nápisy „Dívejte se sem“ a „Takhle to je“. Vy to přece víte dávno sami.

A to je právě ten problém.

Nenahraditelní jsou opět konfrontováni s velmi nebezpečnou situací. Mezi lidmi se znovu šíří povědomí o tom, jak to ve skutečnosti je. Po stovkách let se začínají opět bouřit a hrozí svrhnout ten pečlivě navržený systém i s jeho skrytými architekty.

A tak je nutný další velký skok. Skok ze světa finanční kontroly do světa digitální kontroly.

Moderní éra se svými digitálními komunikačními kanály přináší Nenahraditelným obrovské riziko odhalení a následné ztráty moci. Zároveň však přináší neuvěřitelné účinné nástroje, jak si kontrolu udržet.

Vždyť přece, kdo by nedal kousek toho svého osobního soukromí na oltář všeobecného bezpečí, že ano???

Snad jen nějaký zvrácený lhář, zvrhlík, nakaženec či dokonce terorista. My ostatní, co žijeme v souladu s dogmatem a zákonem jsme přece v pořádku a rádi komukoliv do svého soukromí necháme nahlížet. A nejen to. Necháme ho měřit nám tlak a tep a teplotu chytrými hodinkami a následně i čipy, poslouchat ho naše rozhovory a natáčet nás kamerami nejen na ulici, ale podle potřeby i doma, strkat nám sondy kam se mu zamane a naočkovat nám, cokoliv si vymyslí. Omezit naše lidská práva, vyškrtat odstavce z našich ústav a tak dál a dál a ještě dál.

Vždyť přece bezpečí je to hlavní, ne?

Chystá se velký přerod.

A je to tak nějak na úplně poslední chvíli, protože nezadržitelně roste množství těch, kteří už vidí skrze mlhu finančních závojů a kontrolně-ideových mechanismů Nenahraditelných. Ba co hůř, oni už se ani nebojí výsměchu či nařčení z konspiračního teoretizování. A to je pro elitu stav opravdu kritický.

Obranná zeď Nenahraditelných je stále tenčí a bestie se bojí. Musí vylézt ze staré děravé ulity a rychle přeběhnout do nové. Skoro nahá a nechráněná.

Digitální ochranná vrstva, pokud se ji podaří Nenahraditelným včas nastolit, bude neskonale méně zranitelná, než jakýkoliv předchozí mechanismus.

Dokonce i peníze mohou být postupně zahozeny, alespoň ve své dosavadní podobě. Nebude už třeba vytvářet filosofické dogma typu „peníze jsou nutné, bez nich by to nešlo“. Uvidíte. Najednou se zjistí, že existují mnohem lepší a bezpečnější systémy. Vždyť přece staré peníze a drahé kovy umožňovaly zlo, loupeže, vraždy, černý obchod, černou ekonomiku, obchod s drogami, terorismus a kdoví co ještě. Napřed zmizí hotovost, pak drahé kovy a jiné cennosti a nakonec i elektronické peníze starého formátu..

Nový systém bude velmi kompaktní a zcela neproniknutelnou vrstvou, která bude (snad?) konečným řešením pro oddělení Nenahraditelných od prostého lidského odpadu.

Od peněz se bude lišit několika velmi zásadními způsoby:

  • Nepůjde nijak vysledovat, kam a která data nakonec tečou.
  • Bude možné individuálně kontrolovat každého poddaného
  • Bude možné každého individuálně programovat a emočně manipulovat
  • Bude možné rozšířit systém rozděl a panuj na úroveň jednotlivců

Dalo by se najít mnohem více výhod, ale pro ilustraci to stačí.

Výše uvedené body se rozhodně nedají konstatovat u staré finanční ochrany Nenahraditelných. Toky peněz začínají být dnes velmi zřejmé a s nimi jsou stále více vidět i ti, kdo za nimi byli doposud skryti.

Digitální kontrola má díky obrovské kapacitě umělých inteligencí a všudepřítomných kontrolních mechanismů schopnost dohlížet na miliardy jedinců na osobní úrovni. Velmi precizně. Velmi přesně. Velmi detailně.

Takže se můžeme těšit.

Jestli se to Nenahraditelným povede, povede se to zejména proto, že jim jejich psíci z řad Nahraditelných pomůžou přeběhnout do jejich nové supermoderní ochranné ulity.

Jediné, co se nezmění, jsou ony dva základní nástroje kontroly. Světské právo (dnes zvané zákon) a nábožensko-filosofické dogma (dnes spíše pod pojmy morálka, etika, životní postoje, ale stále i to staré dobré náboženství).

Ti dva jedou stále dál, jen je třeba je pravidelně updatovat tak, aby stačili psychologickému vývoji poddaných, který je „naštěstí“ velice mdlý a pomalý.

Na závěr mě ještě napadá, jak budeme zvát v novém systému dřívější poddané či občany. Co třeba Identity?

Lépe by to odpovídalo odosobněné digitální entitě ve víceméně virtuálním prostoru. Něčemu, co můžete trvale monitorovat a časem i deaktivovat bez obav, že budete nařčeni z nehumánního přístupu. Stejně už nikdo nebude vědět s jistotou, jestli tou kterou vypnutou Identitou byl pokažený stroj nebo skutečný člověk…

Tak co, líbí se?

Taky se už těšíte na to dokonalé osobní bezpečí v novém, digitálním světě?

0 komentářů

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?