Jsem jaký jsem / Jsem jaká jsem.

Mňam. Moc dobrý sandwich.
Škoda, že tam nebylo aspoň trochu másla nebo něčeho uvnitř… 😀

Aby Vám to dávalo smysl, měli byste začít předchozí částí, kde se věnuji zdrojům, ze kterých celé téma pramení: Miluj mě takového, jaký jsem (část 1)

Už jsme se mrkli do dětství na dvou triviláních, přesto celkem zásadních příkladech. Příkladech toho, jak vzniká naše potřeba skrývat svoje nitro.

Potřeba být milován je potřebou být přijat se vším všudy. A abychom toho mohli dosáhnout, budeme muset udělat něco velmi odvážného a možná taky velmi nechutného.

Budeme se muset odhalit. Do naha a ještě mnohem dál. a hlouběji.

A budeme to v první řadě muset udělat sami před sebou.

Dospělost se vlastně od dříve popisovaného dětství moc neliší. Principy jsou pořád stejné. Skrýváme to, o čem si z jakéhokoliv důvodu myslíme, že si nezaslouží být oceňováno a milováno a snažíme se ukazovat to, u čeho věříme, že si to zaslouží.

A abychom to mohli dělat aspoň trochu věrohodně, je potřeba přesvědčit sebe samotné, že to tak prostě je. Že opravdu máme všechny ty vlastnosti, které vystavujeme na odiv, zatímco ty nežádoucí že opravdu nemáme.

Když jsme v tom opravdu dobří, podaří se nám pravděpodobně někoho přesvědčit, že jsme takoví, jací předstíráme. A dost možná nás proto ten druhý bude milovat. A tady začíná slušný peklíčko. Není tak těžký skrývat svou pravou tvář před někým, s kým se potkáme na chvilku, na pár hodin, na pár dnů, či dokonce na pár měsíců. Sehrajeme to divadýlko a pak si doma o samotě (nebo s těmi, kteří už nás stejně znají) sedneme a nabereme trochu sil, protože předstírání je věc velmi namáhavá a vyžaduje velkou obezřetnost a sebekontrolu a tím i velkou dávku naší energie.

Energie, kterou do toho vkládáme, může být dokonce až tak velká, že nám už nezbývá skoro na nic jiného.

Když vstopíme do téhle svojí role, většinou se do toho tak ponoříme, že to prostě skoro až „opravdu žijeme“. Jsme jako herec na pódiu, který se zcela ponoří do hrané postavy a ztratí svoji vlastní identitu. Když to dobře umíme, můžeme být fakt přesvědčiví.

Ale žádné divadlo netrvá věčně a my musíme sbalit fidlátka a dát si voraz. Protože spousta věcí v nás pořád a pořád leze na povrch. Nechtějí dát pokoj. Koušou nás. V noci. Ve dne. O samotě.

Snad se hodí podotknout, že to naše divadýlko zahrnuje taky budování kulis.

Takže: auta, domy, výstavní či šeredné partnerky a partneři, společenské role a postavení, prostě cokoliv, co pomáhá vytvořit kýženou IMAGE.
Tu image, co je žádoucí, nebo si to aspoň o ní myslíme, protože zahrnuje hodnoty, o kterých nás někdo přesvědčil, že jsou ty pravé. A milování hodné.

Každý z nás má totiž tu svoji kýženou cílovou image nastavenou jinak. Někdo buduje formu bohatého a úspěšný businessmana, někdo femme fatale, někdo silné, soběstačné a zcela celistvé ženy, duchovního člověka, ubožáčka, nebo čehokoliv, co odpovídá jeho úrovni porozumění smyslu života a bytí a co mu podle něj přinese lásku těch, na které se soustředí.

Do těchto rolí samozřejmě spadá i zdánlivě opačný extrém lidí, kteří velice zesilují a zviditelňují svoje slabosti, postižení, utrpení pod tíhou nejrůznějších křivd a podobně. Ubožážci a nebožáčci, trpitelé… Volají po tom samém. Miluj mě!!!

Vlastně si myslím, že většina z nás to tak trochu hraje na obě strany. My přece jsme ti úžasní, plní těch nejbáječnějších vlastností, ale nějací šmejdi (vlády / duchovní vůdci / kolegové a šéfové / manželé a manželky / děti / psi a kočky / blechy, vši, viry, roztoči, plísně / Bůh / doplňte libovolné další) brání je plně projevit a žít.

Pokud si myslíte, že nejlepší cestou, jak z toho ven, je snažit se to celé hrát ještě líp, tak se pravděpodobně mýlíte. A to, že se mýlíte, připomíná jedna zásadní bolest, kterou v sobě nese naprostá většina populace: nejsem opravdu a hluboce milován (milována) takový, jaký skutečně jsem.

A před tím se nedá schovat. Aspoň ne na dlouho. Občas se do nás někdo zamiluje, protože uvěří formě, kterou hrajeme. A to ve finále moc bolí. Bolí to jeho, protože si myslel, že jsme někdo jiný a cítí se být podveden. Bolí to nás, protože nám to potvrzuje, že to co je v nás uvnitř, to si fakt nezaslouží být milováno, protože když náš partner zjistil, kým opravdu jsme, jeho láska se rozpoutila jako pára nad hrncem.
Role „neprávem milovaného“a „podevedeného zamilovaného“ si většina z nás vyzkouší na vlastní kůži dostatečně intenzivně.

No, myslím si, že je v tomto okamžiku již zcela zřejmé, jaká jediná cesta vede z tohoto bludného kruhu ven.

V první řadě musíme začít u sebe. Protože nikomu jinému nic záměrně neukážeme, dokud to nepřiznáme sami sobě. A to bude vyžadovat obrovskou odvahu. A bude to na pokraji našich emočních a dost možná i fyzických sil. A bude to bolet. K tomuto tématu více třeba v článku O tíze i lehkosti duchovní cesty. A protože tohle téma velmi úzce souvisí s planetou / neplanetou Pluto, chci o tom napsat do astrologické sekce, zase s trošku jiným úhlem pohledu.

Nevěřte nikdy tomu, že neexistuje nikdo, kdo by vás nemohl milovat, jací doopravdy jste.
Naopak. Každá lidská bytost má k sobě vhodného partnera / partnerku. Věřím tomu.
A nevěřím, že jen jednoho / jednu. Naopak. Je jich spousty. A taky se s naším a jejich vývojem mění. Nelze čekat, že někdo bude navždy, i když i to se stát může.

Pro zamýšlený rámec tohoto článku to asi stačí. Jen je třeba závěrečného ponaučení:

Přstaňte tlačit na druhé, aby vás milovali takové, jací jste. Začněte tlačit sebe k tomu, abyte se takoví, jací jste, opradu ukazovali, ideálně abyste to žili.

Nikdo nám nepomůže s tím, co neukážeme. Nikdo na nás nebude opravdu milovat to, o čem vůbec netuší, že to v nás je. Nikdo nás nepolituje za něco, co neodhalíme.

Já bych řekl, že ten obrovskej risk odhalení sebe sama stojí za to. Co myslíte?

PS: a neberte se moc vážně. Spousta těch věcí, co se zdají být tak obrovskou potíží a překážkou jsou jenom komáři, nafouknutí do rozměrů dinosaurů, co mají zuby tyranosaurů.

Občas se sami sobě zasmějte, ideálně i se svým partnerem. Problémy a démoni nesnáší nadhled, humor a lehkost. Ještě vás nakonec budou na kolenou prosit, abyste si je nechali 😀 😀

 

Peace. Love. Honesty (upřímnost) !!!

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?