„Já chci být svobodný! Chci si svobodně volit, co, kdy, kde, s kým nebo jak budu dělat.“
A pak třeba taky: „Nechci nést odpovědnost za …..“

Asi to známe všichni. Čím více a déle máme pocit, že nás někdo (nebo něco) nutí dělat věci, které dělat nechceme, nebo nám naopak zakazuje dělat věci, které dělat chceme, tím více se v nás touha po svobodě probouzí.

Často je na nás tato naše „nesvoboda“ uvalována tíhou odpovědnosti.
Kupříkladu můžeme každé ráno vstávat do práce, která nás nebaví, protože:
a) věříme, že bez námi vydělaných peněz rodina nemůže být
b) nevěříme, že bychom si mohli najít práci lepší.
c) nevěříme, že i bez práce bychom mohli mít zdrojů dost

Možná jsme nuceni o někoho pečovat, namísto abychom si svobodně cestovali po světě. Protože jsme se chopili odpovědnosti, kterou někdo jiný zahodil (třeba jako péče o psa vyprošeného dcerou, která se o něj ovšem po týdnu zcela přestala starat).
Nebo se staráme o nemocnou babičku, která nikoho jiného nemá.
I tady mohou být naše pocity oprávněné.

A teď maličko přitvrdíme. Protože bysme taky mohli být vojákem, co odpřisáhl, že bude poslouchat rozkazy. Nebo finančákem, co je placen za vymáhání zákonů. Nebo lékařem, co je nucen následovat předepsané postupy a předepisovat určené léky.
Jenomže, možná nám náš velitel přikáže zastřelit někoho, koho zastřelit nechceme. Nebo parlament schválí zákony, které jsou i z pohledu finančního úředníka zjevně špatné. Nebo tušíme, případně přímo víme, že některé léky, které lidem dáváme, jsou ve skutečnosti velice škodlivé a že by jim možná víc pomohl odvar z bylinek.
Co ale naděláme, že? Nejsme přece svobodní. Musíme jednat tak, jak je v dané pozici definováno a předepsáno. Jinak vyhazov, finanční i společenská likvidace, případně rovnou velezrada a smrt.

Můžete si samozřejmě vymyslet 1000+1 další případ a sami ve svém životě zajisté naleznete nějaké oblasti, kde se necítíte být svobodnými.

Tak. To bychom měli velmi hrubou definici toho, co je chápáno za nesvobodu.

Všechny výše uvedené případy mají společné kromě nesvobody to, že je na nás naše nesvoboda uvalena z vnějšku. Tedy že za situaci, která vyžaduje sklopit hlavu a následovat povinnost / závazek / svědomí může nějaká okolnost nebo nějaká jiná lidská bytost. Můžeme tedy svalit vinu (= odpovědnost) právě na dané okolnosti nebo osoby.

Pokud netušíte od začátku, kam tím mířím, možná jste to začali tušit teď.

Pokud nejsme ve svém konání svobodní, odpovědnost za naše konání nese někdo jiný.

TEČKA!!!

A je to pravda. Fakt!!!

Aspoň myslím…

I když… Když tak nad tím dumám…

Vlastně možná..

Ale ne. To ne. To není možný.

Nebo fakt?

No jo. Je to blábol.

Sorry.

Ptáte se proč? Vždyť to uvnitř dobře víte!

SVOBODA je základním principem celé existence.
SVOBODA byla a je a vždy bude absolutní.

Protože ať děláte co děláte, pořád jste to vy, kde se rozhoduje. Nikdo jiný. Někdo vám možná nutí svoje řešení, očekávání, dogmata, nebo cokoliv, ale vždycky jste to vy, kdo se rozhoduje je uposlechnout.

A tady asi řeknete: „Když neposlechnu, stane se mi nebo někomu jinému něco špatného“.
A to máte asi pravdu. Možná vás někdo za trest zastřelí, zavře, nebo aspoň připraví o peníze, pověst, postavení, partnerství atd atd.
Jenomže tahle hrozba neznamená, že nejste svobodní se rozhodnout. Tahle hrozba pouze znamená, že když se svobodně rozhodnete, ponesete za svoji volbu odpovědnost.
Bez ohledu na to, jak moc (ne)spravedlivá ta odplata za vaše rozhodnutí bude.

Svoboda je nerozlučně spojená s odpovědností. Vlastně jsou to rovnou dvě stránky téže mince. Pokud se rozhodujeme svobodně, neseme celou váhu svých rozhodnutí my sami. Najednou tady není nikdo, o kom bychom mohli říct, že „to on za to může“.

Neříkám tím, že se nemohou stát věci z cizí, nebo „vyšší vůle“. Neříkám tím, že je vaší vinou, že ostrov, na který jste se svobodně vydali, zaplavila tsunami. Nebo že ho napadla banda ozbrojených zbojníků z ostrova vedlejšího a vzali vás do zajetí. Ne. Tahle událost není vaše vina. Ale prožili jste ji jako následek svojí svobodné volby. Protože kdybyste místo na ostrov jeli sbírat borůvky na Šumavu, nestalo by se vám to.
Takže odpovědnost za to, že jste tam byli, stejně nesete.
Jednoduše to, kde jste teď, je následkem řetězce vašich svobodných rozhodnutí a interakcí s následky svobodných rozhodnutí jiných bytostí a s působením událostí, jež jsou mimo vaši sféru vlivu.
Pokud se cítíte nesvobodní, protože jste se narodili třeba bez nohou, máte nejméně dvě možnosti, jak se na to podívat v jiném světle:

  • jako neovlivnitelnou skutečnost, která vás sice zcela zásadně omezuje, ale neznamená ztrátu svobodné volby,
  • nebo jako následek svých svobodných rozhodnutí z dob před tímto zrozením.

Takže prostě jsme svobodní.

A to je velice nemilé. Protože nám to bere veliký a krásný štít, který jsme zvyklí s sebou nosit a který nám tak dobře slouží v nespočtu situací.

„Já vím, paní, že ten zákon je nesmyslný a nespravedlivý. Ale je to zákon a já vás musím donutit jej následovat.“

Nebo: „Herrgott, ten chlap by možná mohl být můj nejlepší kámoš. Kdyby ovšem nebyl nepřítelem mého vůdce a jeho ideologie. Takže sorry“ a bum bum bum.

Ale když Vám to opravdu hluboce dojde, tenhle štít už vás chránit nebude. Už nebude žádné „za to s tím psem může moje dcera“.

V podstatě se jako lidé od sebe v tomto směru lišíme jen tím, nakolik jsme ochotni se za sebe sama postavit. Rozhodnout a udělat, jak nám velí to naše vnitřní. Vzepřít se tomu vnějšímu.

  • Když se rozhodneme udělat podle svého, je to projev naší svobody. A za následky neseme plnou odpovědnost.
  • Když se rozhodneme podlehnout tlaku vnějšího (musím…), je to také projev naší svobody. A za následky taky neseme plnou odpovědnost.
  • Pokud se vůbec nijak nerozhodneme, je to též výraz naší svobody se nerozhodnout. A za následky také neseme plnou odpovědnost

Drazí lidičkové. I kdybychom nakrásně chtěli, svobodu a její sestru odpovědnost ze sebe nikdy nesetřeseme. A nikdo nám ji nesebere.

Nějaká naše část to ví. Ví to moc dobře. Šeptá nám to do vnitřního ucha. V noci, když nemůžeme spát. Ve dne, když se nemůžeme soustředit. Když nás dohání k myšlenkám na sebevraždu, když nás nutí pít, zhulovat se, koukat na fotbaly, filmy a seriály, Facebooky, Twittery, Instagramy a bůh ví, co všechno ještě. Jen abychom to neslyšeli.
To tiché a přitom neodbytné něco se jmenuje svědomí.

Naše svědomí moc dobře ví, že jsme svobodní. A dá nám to hezky sežrat, pokud se nám tedy nepodaří ho nějak zásadně otupit. Náš boj s jeho neodbytným hlasem většinou vypadá nějak jako „ale vždyť já přece nemůžu jinak“ a nebo „za tohle já odpovědnost nenesu“ a nebo „dej mi pokoj, jde se pařit“.

V této společnosti je jen málo lidí, kteří vědomě žijí svoji svobodu a odpovědnost. Tihle lidé se totiž dostávají do konfliktů se zjevně nemocnými a dysfunkčními systémy, které zde v téhle době (posledních pár tisíc let) vládnou.

Mimochodem, jestlipak jste si všimli, že současný společenský a vládní systém se snaží co nejvíce z nás „sejmout odpovědnost“ tím, že vymýšlí stále komplikovanější pravidla předpisy a restrikce? Nechce se, abyste za sebe mysleli a abyste za svoji hloupost nesli odpovědnost. Rádoby jsme chráněni před sebou samými. Na nafukovacím bazénku musí být napsáno, že tam nemáte skákat. Abyste se nemuseli rozhodovat, dají vám tam instrukci. Abyste nespadli díky vlastí blbosti ze skály, dají vám tam zábradlí. Abyste se nemlátili hlavou do stropu, předepíšou vám nejnižší povolenou světlou výšku obytné prostory.

Nechejte si vzít svobodu a my si vezmeme vaši odpovědnost. Nemusíte přemýšlet, nemusíte se rozhodovat. My už to za vás dávno vymysleli 🙂 🙂

Divíte se, že se z nás stává stádo, které ztrácí povědomí o vlastní svobodě a odpovědnosti? Nebo se divíte, kam že se tiše vytratila úcta a respekt k těm, kdo se rozhodli pro svoji víru a poznání a vzali tak na sebe odpovědnost, že za to budou zaživa upáleni?

Veškeré zbavování svobody a odpovědnosti je jen a pouze iluzorní a nejde ani v našem vlastním nitru moc okecat.

Finále dnešní mudrovačky je takové:

Volání po svobodě a přitom zbavení se odpovědnosti je jako chtít, aby padal sníh v +40°C ze zcela jasné oblohy. Nejde to 😀 😀

Svoboda byla, je a bude vždy zcela v našich rukou.
Odpovědnost za následky našich rozhodnutí je stejně absolutní, jako svoboda sama.

Jednat svobodně neznamená jednat nezodpovědně. Zříkat se zodpovědnosti je čin zoufalství, akt útěku a zbabělosti. Nikoliv akt vědomé svobody.

PS: někde na začátku toho článku je obrázek. Chlapík, který rozpřahuje ruce pod vodopádem, kouká do duhy a vypadá tak úžasně svobodně.
Co ale nevidíte, je to, že tenhle chlap se před dvěma dny rozhodl vykašlat na rodinu s dětmi, na svého šéfa, vzít všechny úspory co měl a sednout na letadlo. Dostal se až sem, k vodopádu, kde radostně rozpřáhnul ruce, což je ovšem jedna z posledních věcí, které v tomto životě udělal, protože se k němu velice rychle blíží krokodýlí zuby.

Ale jinak jo. Je svobodný. A může si za to sám.

A ještě mám malý návrh:

Pojďme tuto perspektivu vzít s sebou na naše další cesty životem. Pojďme najít odvahu a i se svým strachem se rozhodnout odpovědně a proto svobodně. Protože v tomhle je naše zcela zásadní síla, o kterou se nás kde kdo stále snaží připravit.

Rozhodujme se zodpovědně, protože za všechno, co způsobíme sobě i druhým, poneseme odpovědnost zase jen my.

A vězte, že jedna z nejlepších / nejhorších věcí v této sféře existence je, že ačkoliv je nám dána svoboda konání i s odpovědností za jeho následky, jsou nám právě následky našich svobodných voleb často dokonale skryty.
Jinak řečeno, jsme nuceni se rozhodovat, aniž bychom měli všechny potřebné znalosti a aniž bychom věděli, co naše rozhodnutí v budoucnu přinese.
Je to tak asi záměrně, protože kdybychom věděli dopředu, jaké budou následky našich rozhodnutí, přestali bychom mít šanci jednat z motivace vyšších morálních principů.  Naše rozhodnutí by tím byla degradována na pouhou chladnou volbu nejlepšího výsledku.

A teď už mi prosím konečně dejte svobodu a zbavte mě veškeré odpovědnosti za všechno, co jsem tady napsal. Dík!!!!

2 komentářů
  1. Autor
    FlyingLizard 3 roky ago

    Děkuji ti, bratře 🙂 Těším se na pokec !!

  2. jardakveton 3 roky ago

    Davide, co slovo to perla. Nevím jak někoho dalšího , ale mě to přimělo hodně se zamyslet. A uvidět. A ne že by to byl jen příjemný pohled. Ale alespoň už vím. I když samozřejmě, jak píšeš, to všichni víme, tak i já jsem to věděl. Jako mnoho jiných věcí a situací které nevnímáme dokud to neslyšíme nebo nevidíme. Nu, ale každopádně je tohle svobodozodpovědnostní téma docela nářez, když tak na jednoho znenadání spadne. V každém případě se k tomuhle tématu určitě ještě dostaneme při nejakem našem hovoru. Povedlo se ti dobře trefit.

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?