Náš demokratický systém je jako loď.

Docela stará dřevěná loď, která je za ta dlouhá léta svého života napadena mnoha škůdci. Která utržila spousty šrámů v různých šarvátkách a bouřích, při nepodařených přistáních a sem tam i nějakém tom uvíznutí na mělčině. Občas si z ní někdo něco odmontoval a odnesl domů… Nic na ní už nefunguje, jak by mělo.

Tahle loď možná kdysi byla moderní a schopná efektivní plavby, ale v dnešní době a v dnešním světě už je velice zastaralá.
Všechno kolem nás je za ta léta dávno někde jinde. Jen naše loď je pořád stejná. Tedy až na to, že kdysi dávno se na ní svítilo svíčkami, ale pak tam někdo zavedl elektriku. A pak někdo jiný trochu upravil palubu. A pak někdo jiný trochu předělal kapitánský můstek. A pak někdo přidělal k té plachetnici motor a lodní šroub. A pak ho taky předělali. A pak změnili naftu za benzín. A pak….

… a pak už nikdo pořádně nevěděl, proč a jak je to vlastně takhle uděláno, ale všichni se strašně báli do toho chytit, aby ten nesmírně komplikovaný a těžkopádný systém náhodou nepřestal fungovat úplně. Takže pořád pájeli drátky, které překousaly krysy, aniž by pořádně věděli, odkud a kam ty drátky vlastně vedou. Dokumentace k nějakým úpravám pořád jsou, ale vzhledem k jejich vršení jedné na druhou, je už dnes extrémně složité je nějak rozumně rozklíčovat.

A já se pořád dál divím.

Víte čemu?

Jak my lidé – voliči i politici – stále věříme, že se dá opravit. Že bude stačit vyhnat škůdce, že bude stačit zalepit tuhletu díru a támhletu díru…  Že když trošku vylepšíme motor, sem tam dáme do strojovny nějaký nový budík a tlačítko nebo ventil, tak to z naší bárky udělá výkonnou a funkční loď. Problém je, že většinou zvládneme tak maximálně natřít pár prohnilých prken, aby nevypadaly tak mizerně.

Naše loď se jménem „parlamentní demokracie verze 1.3897654“ je dnes vlastně už spíš takové muzeum. Plovoucí sbírka záplat a drobných vylepšení. A vůbec nefunguje, jak má.

Plave stále hůř a díry pod záplatami se nejen že nezavírají, ale šklebí se nám do obličejů stále víc („už bude vymýcená ta korupce???“). Prehistorická čerpadla v podpalubí nezvládají odčerpat všechnu tu vodu, co nám dovnitř teče.

Srandovní na tom je, že skoro nikdo na naší lodi neříká, že je třeba udělat nějaký radikální krok. Jak je to ale možné?

Všichni totiž věří, že stačí jednou za několik let vyměnit kapitána, důstojníky a celou posádku.

Prostě zase znovu vyměníme tu starou (blbou) posádku za novou (asi lepší) a ona nějakým zázrakem vyždímá z toho dýchavičného starého motoru úžasný výkon, vyžene červotoče ze všech prken na lodi, sežene levnější palivo a naše loď zase nejen že přestane smrdět shnilotinou, ale poletí na vlnách jako nová. A dokáže taky mnohem líp ustát bouře a případné nepřátelské výpady.

Jenomže… Tak dobrá posádka na světě není. Nenajdete kapitána, který uřídí necky tak, že pojedou jako moderní fregata. Ani s těmi nejlepšími po svém boku to nikdo nedokáže.

A ve finále je úplně jedno, jestli ji vedou korzáři nebo piráti. Stejně z ní nevyždímají nic, co by překračovalo hranice jejích fyzikálních limitů.

Takže…

Takže?

Jedině zcela nová loď je skutečným řešením.

Víte, do záplatování a oprav staré lodi dáváme všichni hrozně moc prostředků a energie (ano, my všichni).
Kdybychom stejné množství úsilí a prostředků věnovali postavení nové lodi, bude to nejen teoreticky, ale i prakticky mnohem lepší řešení.

V naší společnosti je mnoho velmi kvalitních konstruktérů a řemeslníků. Skutečných profíků na lodní pohony, navigaci, hydrodynamiku, design, návrh užitných a zásobovacích prostor, lodní kuchyně a vůbec jakoukoliv jinou, i tu sebemenší část lodi, kterou si dokážete představit. Pokud tito lidé dostanou zadání a bude jim vytvořeno SVOBODNÉ prostředí, aby mohli dát hlavy dohromady a začali konstruovat, testovat a nakonec i budovat, bude to sice ještě dost let trvat, ale zaručuji vám, že už celkem brzy přijdou s návrhem, po jehož prezentaci bude nad slunce jasnější, že stará loď už se hodí jen a pouze do námořního muzea a jako výukový model pro další generace. K učení a ponaučení.

Přátelé, kolem nás se mlčí o tom, jak moc je naše loď závislá na dodavatelích specifického maziva a paliva, stávajících dodavatelích zásob, laku na dřevo, jedu na červotoče a podobně. Dodavatelé těchto potřeb, spojených s provozem staré lodi, jsou ti, kdo se snaží tlačit do posádek lodi co nejvíce svých členů, nebo je aspoň ovlivňovat ve svůj prospěch. To jsou ti, kdo šíří po prostorách lodi zprávy o tom, že přece stačí jen vymýtit korupci a ještě více nastartovat ekonomiku a tak podobně. Kdo nikdy nemluví o tom, že loď je dávno v háji a že už snad ani nikam nepluje, ale spíš leží břichem chycena na mělčině.

Doba pokročila.

Máme k dispozici zcela nové technologie. Máme k dispozici zcela nové 3D konstrukční systémy a supermoderní materiály pro výstavbu lodi. Máme k dispozici skvělé kapitány, kteří ale nikdy za kormidlo toho starého rozvrzaného krámu nesednou. A kromě nich máme i skvělé navigátory a plavčíky a vůbec všechny, co jsou na provoz nové lodi třeba. A to je věc naprosto zásadní.

My netrpíme nedostatkem skvělých hlav a elánu. My trpíme tím, že nejen odmítáme udělat zásadní změnu, ale odmítáme i alespoň si přiznat reálný stav věcí.

A to je skoro k pláči, ne?

—-

Tož se nad tím zamyslete.

Já nad tím dumal a když jsem nad tím dumal, vzpomněl jsem si na jednu úžasnou událost v jedné úžasné zemi, co byla taky úplně v háji, ale pak se tam něco změnilo.

Vymysleli a zavedli tam Fluidní demokracii.

Možná si to nepamatuji úplně dobře, moje paměť nikdy nebyla nic moc extra… Ale to nevadí, třeba si někdo vzpomene líp.

Každopádně jsem tu vzpomínku zkusil trošku rozepsat v článku Demokracie 2.0 – byla jedna země…

PS: pokud jsem něco přehlédl, buďte shovívaví. Mým úkolem tady je poňoukat k novým pohledům a bourání zatvrdlin, a ne nimrat se v detailech. Na televizi se nedívám a politickou scénu skoro ignoruji, protože to prostě nemůžu snést. Jako mnoho z těch, se kterými jsem v posledních letech na toto téma mluvil.

A teď jdu snít dál…

3 komentářů
  1. Alena Brabcová 2 roky ago

    :-O pardon hrubá chyba :-O – křeč do lýtka- 😀 😉 O:)

  2. Alena Brabcová 2 roky ago

    Jak se tak rozhlížím mám čím dál tím nutkavější pocit tuhle lod´ opustit. Nechce se mi na palubě nic uklízet, ani vyspravovat a už vůbec nemám chut´poslouchat příkazům kapitána, tím spíš, že není mým kapitánem. Jen sbírám ovahu a hledám možnosti, jak se dostat z téhle lodi ven. Na skoky střemhlav do vody jsem tak trochu posera, navíc když nemám prozkoumané dno, jestli není třeba zrovna mělko, nebo jestli se pod hladinou nenalézá nějaký útes. A už vůbec se nechci stát potrvou žraloka lidožravého, který lod´ doprovází a čeká na svou potravu. Takže co?
    Sukuju si svůj žebřík a přemýšlím, jak se domlivit se žralokem, aby mě nechal slézt a lehnout si na hladinu, bez toho aby mě sežral, nebo ukousl ruku, protože s jednou rukou se moc dobře neplave a člověka to velmi vyčerpává. Kéž se mi to podaří. Jsem snílek. …… Ležím na hladině a pozvolnými tempy se vzdaluji od lodi. Příliš neodporuji proudu, spíše se nechám unášet, protože věřím, že mě nese tam kam má. To je můj kapitán. Rozhlížím se kolem sebe a vidím další bytosti, které se nechaly inspirovat a plují se mnou stejným směrem a vím,že když mě náhodou přepadne třeba křeč do lítka, jsou tu pro mě, aby mě chvíli přidržely nad hladinou a já pro ně.
    Lod´ je čím dál tím víc vzdálená a já slyším jen hučení motorů, ve snaze přemoci a pokořit proud. Jak dlouho ještě popluje? Na palubě už je jen zoufalý kapitán, který stále věří, že je pravým kapitánem a hrstka jeho příznivců. Lod´ se potápí…….
    Ano sním ráda. Jsem najivní? No a co? Věřím na to, že myšlenky se zhmotní, když jim dám tu potřebnou sílu a energii. Prostě se mi tak lépe žije. Takže děkuji za článek ,,Kdy je čas opustit lod´ “ , který mě vyprovokoval k opětnému zamyšlení nad svým životem. Děkuji 🙂

  3. Ivo Bukovský 3 roky ago

    To je trochu zavádějící názor. Demokracie není žádná chatrná bárka. Demokracie je systém v němž ma každý stejná práva a povinnosti. Pokud to neplatí tak jde o pseudokracii a zátěž která naklání loď na levou nebo pravou stranu a může ji převrhnout. Úkolem voličů a politiku je dbát na vyvážení plavidla a odhození zbytečné zátěže. Takže nikoliv stav plavidla….ten se nemění, ale pořádek na palubě a správně rozložený náklad. Cestují si navíc vybírají posádku včetně kapitána a jestli chtějí plout klidně anebo závodit regatu ke na jejich/ naší volbě. Klidná plavba může být nudná a u regaty (politické) se mi osobně dělá špatně. A nebojte se……volební lístek je hodně silná zbraň.
    Takže než vymyslenkovavat jak přelézt z lodi na loď anebo čím ji nahradit, vymyslete jak přesvědčit cestující že mají pomoci uklidit palubu.

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?