Dříve nežli Pepku klepnu
Než si sádlem ucpu tepnu
Chci učinit doznání
I když hrůzu nahání…

Kdo by čekal od Vodnáře
Sny jak z růžovýho snáře?
Kdo by od Lva z ascendentu
Čekal tunu sentimentu?

Znalým k pochopení stačí
Mrknout se kde ocas dračí
Zvaný taky jižní uzel
Usadil svou snivou prdel

Proč je snivá, tážete se?
Odpověď už se vám nese:
Sní si o tom, že je hlavou
Že zná žití cestu pravou

Jenže to se mýlí těžce
Není hlavou, cílem běžce
Nýbrž (snad to ustojím)
Vyměšovacím ústrojím !!!

Nechce přiznat, že co drží
Mělo by se prohnat strží
Že by měla zažít újmu
Podlehnout řádnýmu průjmu

Teď však zpátky k uzlu mému
Nevýslovně citlivému
Ona ta má řiťka dračí
Sedí v pěkné tůňce račí!!

Kdo má trošku z astra pojem
Možná začíná mít dojem
Že mu svítá, že už tuší
Co mi občas třese duší

Co se někde v hlubině
V podvědomé rovině
Třese strachy rozmetáno
Nepoznáno, nepřiznáno

Je to strach ze ztráty lásky
Že už nikdo moje vlásky
Za soumraku, před úsvitem
Nepohladí s pravým citem

Je tam taky strašná touha
(Ajajajaj auva ouha…)
Péčí tvořit závislosti
Tak vás nikdo neopustí (!!)

Poznat uzel snadné není
Je tu s námi od zrození
Není lehké do vědomí
Vyndat sračky z podvědomí

Mnohem snazší je si zoufat
V lásku sladkou tajně doufat
Plakat po své božské víle
Vyhýbat se vlastní síle

S jižním uzlem v říši račí
Máte pocit že vám stačí
Najít lásku hebkou, něžnou
Trošku větší nežli běžnou…

Naštěstí je tady „osud“
Nechá nás v tom jenom dokud
Začne toho míti dost
Pak nás praští, „pro radost“

Jasně že to nechápeme
Pláčeme a bědujeme
Že nám přístav domovský
Smetl vichr obrovský

Jsem jak šnek co ztratil domek
Jsem Vláďa bez raket Remek
Nahej plazím se tu kolem
Ochromenej vlastním bolem

Takže muž Rak když má štěstí
Chytne pěknou ránu pěstí –
Potká ženu ze svých snů
A je konec světlých dnů

Myslí že by svoji lásku
Mohl vzíti na procházku
Růžovoučkou krajinou
V heboučku se rozplynou…

Chudák chlapec netuší
Co ho dosti rozruší
Neví že jí jedna noha
Hnije v pasti Kozoroha!!

Přátelé mě se to stalo
Zcela mě to rozervalo
Dnes však vím že tyhle dary
Nenakoupím za dolary

Díky hvězdám, diky ženě
Necítím se poníženě
V bahně na samotným dnu
Řek jsem sbohem svýmu snu

Nahradil ho dračí hlavou
I když trošku pořád plavou
Kolem vlny z emočníku
Nemusím už na nočníku
Plakat celé noci hořce
Po Andělce, sladké Božce,
Nebo jiné bohyni…

Pohádka ta konec nemá
Hlava dračí furt je němá
I když už se kolem kouká
U konce to pořád pšouká

Od ocasu k hlavě dračí
Sotva jeden život stačí
Až ji najdem, nebudem
Muset se prát s osudem

Zkus to jemně, máš li čas
Chytit draka za ocas
Zatřepat s ním, potom krásně
Z obsahu střev upleť básně

Pak je pošli s větrem ven
Dokud nejsi zasažen
Těžkou ranou osudu
A dál to řešit nebudu…

Když mi někdy vyjde čas
Třeba stvořím báseň zas
Povím vám víc k hlavě dračí
Pro dnešek to ale stačí….

 

Image ©2018 Iva Pidi

Image ©2018 Iva Pidi

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?