Byla jednou jedna země. Dost zvláštní a mimořádná. Prošla totiž zásadním evolučním krokem. V době, kdy se průmysl rozvíjel do vysoce automatizované podoby 4.X, lidé té země se vzchopili a přitlačili na systém a změnili ho. Vytvořili něco, co by bylo možno nazývat třeba Demokracie 2.0. Došlo jim totiž, že možnosti demokracie zdaleka nebyly vyčerpány a v době, kdy elektronické systémy umožňují věci dříve nevídané, mohou i tento zastaralý demokratický systém posunout o veliký kus dále.

Co kdo pamatoval, na celé planetě vždy bývaly volby do parlamentů a senátů a vlád a prezidentských pozic vždycky jednou za mnoho let. Tak nějak to trochu fungovalo, ale ne moc. Lidi byli věčně naštvaní, měli pocit, že o jejich potřeby se nikdo nezajímá, měli pocit, že jsou před volbami akorát tak nakrmeni spoustu slibů, které nakonec stejně nikdo nikdy nenaplní. A potom v té zemi vznikla (r)evoluční myšlenka. A začaly se dít věci.

Základem se stalo osobní ID.

Udělali to takhle: každý občan země dostal novou občanku, která byla zároveň kartou do čtečky s šifrovaným ID. Respektive šifrovaná byla jeho zásadní část. Kousek ID byl ponechán veřejným a sloužil k veřejné identifikaci osoby (podobně jako třeba číslo občanky nebo pasu dříve).  K té kartě a šifrované části ID byly dále nastaveny 3-stupňové bezpečnostní mechanismy, které spolu s možností kartu při ztrátě ihned zablokovat a požádat o novou, v podstatě eliminovaly riziko zneužití.
Tohle ID každého jednoznačně identifikovalo v online prostředí, při jednání se státními institucemi. Nezávislé společnosti, ani nikdo jiný kromě státních orgánů, tohle ID nesměl pro identifikaci osob používat. (Pro soukromou sféru byly určené jiné identifikátory, aby byla zabezpečena ochrana soukromí a podpořena nenapadnutelnost celého systému.).

Fluidní volby

V okamžiku, kdy občan dosáhl věku, potřebného k získání volebního práva, bylo jeho ID aktivováno ve volebním systému.
Nebyl to ale volební sytém, jaký znali jejich rodičové. Byl to volební systém fluidní.

Jeho zásadní princip spočíval v tom, že každý volič dostal určitý počet volebních bodů. Tyto body pak mohl dle svého uvážení rozdělovat mezi politické strany.
To ale nebylo všechno. On je mohl přesouvat kdykoliv. Klasický termín voleb zcela zmizel.

Pokud volič zjistil, že mu vyhovuje program nějaké strany, jednoduše jí určitý počet svých bodů dal. Když potom tato strana získala dostatek bodů, získala křesla v parlamentu, nebo jiném výkonném vládním systému. Když body ztratila, o křesla zase přišla. Kdykoliv.

Pokud volič zjistil, že jeho strana své sliby neplní a jede úplně jiným směrem, měl právo svoje body zase odebrat a dát jinam. Udělat to mohl hned, ale převedeny byly prakticky až po uplynutí ochranné lhůty. Po každém realizovaném pohybu bodů daného voliče totiž nastala půlroční lhůta, kdy byly tyto udělené body uzamčeny. Ta lhůta tam byla proto, aby nebylo možno jen tak nějakou manipulací měnit názory lidí ze dne na den. Aby byl čas případná veřejně vznesená obvinění vyšetřit, aby se napadení mohli obhájit a podobně. Aby byla zaručena jistá kontinuita. V době ochranné lhůty mohl zamýšlený přesun svých bodů zrušit a ponechat je tak tam, kde je původně umístil.

Osobnosti v rámci politických stran

Pokud někdo z voličů dal větší než nadpoloviční počet svých bodů konkrétní jedné straně, stal se podporovatelem této strany.  Tím získal právo nejen dávat hlasy konkrétním osobám – svým favoritů na funkce v rámci oné strany, ale také aktivně ovlivňovat její politiku. Dostal právo účastnit se hlasování o stěžejních programových bodech a strategiích dané strany. Úspěšné strany tak získaly obrovskou členskou základu, která byla aktivně vtažena do děje.

Stranová fóra

Celý tento děj v rámci strany probíhal v online fórech. Tato fóra byla zcela veřejná a transparentní, aby každý volič (i voliči stran jiných) mohl vstoupit a sledovat, co se v dané straně děje, kam směřuje, jak se na různé otázky dívá a podobně. To se také stalo hlavním nástrojem „volební“ propagace. Jednotliví aktivní členové stran zde měli prostor představovat svoje ideje a podporovatelé i ostatní aktivní členové se k nim mohli svobodně vyjadřovat. Byly to takové tavící kotlíky idejí a názorů, ze kterých se rodily programové body a strategie strany. Pohled do těchto kotlíků zcela nahradil prázdné volební sliby a ukázal skutečné záměry strany. Nastal konec obrovským, falešným a předraženým předvolebním kampaním.

Financování stran

Celý systém s sebou přinesl jednu zásadní výhodu. Tou bylo, že politické strany byly odříznuty od finančních podpory korporací, které svůj obrovský kapitál dříve používaly k prosazování vlastních zájmů. Lobbing, jak ho znaly starší generace, v podstatě zmizel.
Financování stran a jejích členů totiž bylo zcela a úplně propojeno se systémem fluidní volby. Když jste nějaké straně dali hlas, zároveň jste jí dali poměrný kousek ze svých daní. To znamená, že finanční úspěšnost jednotlivých stran se stala přímo úměrnou síle její voličské podpory. Strany přestaly mít možnost jakéhokoliv jiného financování. Jediným zdrojem jejich příjmů se stala podpora jejich voličů.

Voliči sami se tak stali nejen spolutvůrci programu, ale také sponzory svých stran. Vlády začaly vládnout pro lidi namísto pro bohaté lobbisty.

Transparentní financování aktivních členů stran

Aktivní členové stran byli ti, kteří v rámci strany aktivně zastávali nějaké činnosti. Zasedali v parlamentu a vládě, zajišťovali chod fóra a podobně. Na rozdíl od voličů –  podporovatelů, kteří si vydělávali na živobytí běžným způsobem.
Pokud se někdo chtěl stát aktivním členem strany, byl nucen převést svoje osobní finance na transparentní účty. Dále byl povinen přiznat všechen zásadní movitý a nemovitý majetek, který mu patřil. Transparentní účty byly viditelné všem. Pokud měl politik nějaký boční příjem, musel ho vždy obhájit / prokázat před veřejností. Nebylo mu tak zabráněno si vydělávat bokem, ale byla kontrola nad tím, odkud další prostředky přicházely.

Na počátku bylo proti tomuto nástroji mnoho povyku a odporu, samozřejmě zejména ze strany „starých“ politiků. Brzy se ale ukázalo, že ti, u kterých bylo motivací dělat něco dobrého a prospěšného pro společnost, se tohoto kroku nezalekli a ve finále byli schopni si s se zcela čistým svědomím a vědomím svých podporovatelů velice slušně vydělat.

Ti staří politikové, kteří šli do vlády zejména pro možnost výdělku a podpory svých podnikatelských aktivit, ti s velikým nechutenstvím a skřípěním zubů z politiky záhy odešli. Problém úplatkářství byl zredukován na zanedbatelnou úroveň i proto, že kdokoliv mohl ve fluidním sytému své body rychle ztratit. Takže si nikdo moc nepomohl ani tím, že zkoušel boční příjmy přijímat na manželky, děti, nebo jiné spřízněné osoby. Když se to totiž prosáklo, ztratil přízeň podporovatelů a tak i zásadní zdroj příjmů.

Stranové líhně

Aby se systém nestal příliš zakonzervovaným, byly zřízeny online politické líhně. Do těchto líhní přispíval svobodně kterýkoliv občan, který měl nějakou vizi. Lidé zde psali o svých názorech, postojích a představách o tom, jak by společnost mohla fungovat ještě lépe. Mohli se vzájemně podporovat, debatovat, mohli se sdružovat do zárodků politických stran. A také, pokud nějaká strana vypadla z aktivního vedení země (ztratila volební body), vrátila se zpět do prostředí líhně. Tady mohla buď zcela zmizet, nebo se znovu zrodit třeba díky upravenému programu, nebo obměně osobností strany.

Za tím účelem dostal každý volič kromě bodů volebních také body startovní. Tyto body mohl (ale nemusel) uplatnit jako podporu pro nově vznikající strany v líhni.  V okamžiku, kdy nějaký zárodek strany v líhni dostal určitý počet startovních bodů, stal se regulérní politickou stranou, kterou bylo možno volit v aktivních volbách. Pokud jste se tedy rozhodli podporovat zárodek v líhni, dali jste jim svoje startovní body a pak jste museli počkat, až nasbírá tolik startovních bodů, že se stane regulérní stranou. Následně jste jim už mohli dát svoje „ostré“ volební body.

A jak se to vlastně stalo?

Nebylo to na začátku úplně jednoduché. Staré systémy se držely zuby nehty. Napadaly každou ideu, vymýšlely hororové scénáře, používaly ke svému udržení to, co vždycky: strach. Argumentovali populismem, hloupostí lidu, ochranou osobních údajů, nestabilitou fluidního systému, počítačovou negramotností  starších obyvatel a bezpočtem jiných věcí. Ale stejně to neudrželi.

Koncept byl totiž v podstatě velmi jednoduchý a lidem srozumitelný. Vracel jim do rukou sílu a moc skutečně ovlivňovat politické dění ve své zemi. Přinášel eliminaci skrytých agend, přinášel eliminaci korupce (o kterou se bezvýsledně „snažily“ celé generace politiků předchozích). Přinášel otevřené financování stran a jejích aktivních členů. Sami voliči měli pod kontrolou, kdo a kolik si vydělá. Sami voliči se díky stranovým fórům stali spolutvůrci strategií jimi podporovaných stran.

Přestože stále byla spousta lidí, kteří se systému aktivně nezúčastnili, třeba z důvodu nezájmu o politiku a rozvoj jejich země, skutečná angažovanost lidí v politickém životě oproti starým systémům značně narostla.

A navíc, na začátku třetí dekády 21. století již bylo jen velmi málo lidí, kteří by neuměli v jednoduchých aplikací fluidního volebního systému pracovat.

Některé přímé efekty

  1. Lidé získali skutečnou moc a právo podílet se na vedení země.
    Mohli zasáhnout kdykoliv, kdy jim to přišlo vhodné a nutné. Mohli aktivně ovlivňovat politiku jimi podporované strany, aniž by byli zatěžováni komplikacemi starého způsobu členství v politických stranách.
  2. Strany začaly pracovat pro „svoje“ lidi.
    Přestaly být loutkami v rukou boháčů a korporací, které si je po celá staletí dříve kupovaly, aby jim prosazovaly jejich zájmy.
  3. Byly eliminovány neetické metody volebního boje
    Namísto negativistických štvavých kampaní, které byly používány v historii jako prostředek politického boje, začaly vítězit tvořivé ideje. Ty byly rozvíjeny v on-line prostředí stranových fór a stranových líhní.
  4. Došlo k přepsání platných zákonů a zásadnímu zjednodušení právního systému
    Přestaly se totiž tvořit zákony na míru korporacím, případně výjimky, které si prosazovaly nejrůznější lobby.
  5. ID se začalo používat ve všech oblastech, kde občan komunikoval s úřady.
    Konečně skončila éra obíhání nejrůznějších kanceláří, nekonečného vypisování stejných dat do dalších a dalších přiznání. Stát měl přehled, klient měl přehled a většina komunikace se už nyní obešla bez osobního kontaktu občana s úřady.
  6. Sytém fluidní volby se ukázal být mnohem stabilnějším, než pravidelná obměna po několika letech.
    I když se mohlo zdát, že fluidní volba přinese příliš časté změny a nestabilitu systému, opak byl pravdou. Ti, kdo pracovali dobře, ti se na svých pozicích v systému udrželi spousty let. Strany, které se těšily velké podpoře voličů a skutečně reagovaly na jejich potřeby, setrvávaly ve svých křeslech po velmi dlouhou dobu. Fluktuace nastávala v podstatě pouze u stran a jedinců nespolehlivých, neplnících své vlastní sliby a nerespektujících vůli občanů. Strany tak měly mnohem více prostoru nerušeně rozvíjet svoje dílo, aniž by jim do toho zasahoval starý periodický systém voleb.

 

Vedlejší efekty

  1. Spokojenost lidí vzrostla obrovským způsobem
    Nyní již každý věděl, že se jeho hlas (respektive volební body) opravdu počítají. Že může být spolutvůrcem systému. Že politici pracují pro dobro země a lidí a že odměny, které za to dostávají, jsou skutečně zasloužené a podložené přízní voličů.
  2. Korporace se v mnoha ohledech uzdravily a začaly jednat mnohem odpovědněji jak ve vztahu k přírodě i k lidem.
    Nyní již bylo jasné, že korporace nemohou vést politiky, že je nemohou korumpovat. Tlak lidí a jejich politiků způsobil velký převrat v jejich smyslu odpovědnosti. Noví politici prosazovali zákony, které skutečně chránily zdraví a bezpečí zákazníků, ekonomickou stabilitu a ekologickou čistotu země. Korporace byly nuceny začít vůli lidu respektovat. Nakonec se jejich největším reklamním artiklem stala právě schopnost být v nejlepším slova smyslu kreativními a aktivními pro dobro a zdraví svých klientů i zaměstnanců. Manažeři všech úrovní i akcionáři korporací mohli také konečně usínat s klidným svědomím.
  3. Na trh se vrátila pestrobarevná konkurence. Malé a střední firmy začaly znovu vzkvétat a s nimi se vrátila ekonomická stabilita.
    Přirozeně se zvrátil trend, kdy korporace požíraly všechny menší konkurenty a za pomocí vylobbovaných zákonů jim házely klacky pod nohy. Politici tvořili zákony, které podnikání na všech úrovních podporovaly a související legislativu velmi razantně zjednodušili. Velké množství nezávislých firem přineslo mnohem větší stabilitu ekonomiky i zaměstnanosti, než mohly přinést velké firmy, které se dle svých potřeb stěhovaly po světě, zneužívaly svých dominantních postavení, neplatily daně kvůli různým pobídkám a úlevám a vyváděly zisk do daňových rájů.
  4. Velmi výrazně se zredukoval počet úředníků a tím se snížila i finanční spotřeba řízení státu. To následně umožnilo zásadně finančně podpořit a posílit složky, které dbaly o bezpečí a dobrou úroveň života občanů, jako byli například hasiči, policisté, zdravotní a záchranné služby a další.
    Ukázalo se, že digitální ID a online komunikace umožňuje mnoho věcí řešit s mnohem menším počtem úředníků na úřadech. Mnoho agend se začalo zpracovávat strojově, mnoho žádostí bylo ve zcela autonomním režimu zaevidováno a vyřešeno. Účetnictví firem se přímo propojila se správními systémy, standardizovala se rozhraní pro komunikaci mezi různými platformami. Firmám se značně ulehčilo vedení účetnictví a značně se jim snížily možnosti podvádění.

 

A jak to bylo dál?

Myšlenky se chopily bystré hlavy. Mladí lidé zapojili svoji inteligenci a chuť experimentovat, starší lidé systém podrželi zkušenostmi a důrazem na vysokou bezpečnost a odolnost proti napadení.

Na mezinárodní scéně projekt vyvolal obrovský rozruch. Státy brzy v podstatě soutěžily v tom, kdo více a rychleji implementuje ideje fluidní demokracie. Po počáteční fázi rychlé obměny „starých“ politiků, která se samozřejmě neobešla bez velikého povyku, nastala fáze tvořivá.

Protože vlády začaly pracovat pro lidi a začaly skutečně aktivně vyhledávat díry, kterými po dlouhá léta ze systému utíkaly zdroje, netrvalo to dlouho, a oči všech se obrátily k měnovému a bankovnímu systému. Ani v této oblasti pak nezůstal kámen na kameni.

Mnohem menší spotřeba státu a odstranění děr a podpora podnikání vedly ke snížení daňové zátěže lidí. Začala znovu vznikat silná střední třída – to je vrstva lidí, kteří si mohou dovolit zajistit důstojné životní podmínky, aniž by se museli zadlužit.

Ale tohle všechno byl pořád jenom začátek

Díky tvořivé náladě lidí a jejich aktivní spoluúčasti na vedení státu se brzy začaly šířit ideje a vize ještě mnohem propracovanější, efektivnější a lidštější. A tyto nové vize byly díky podpoře a konsenzu společnosti uváděny do života bez vleklých sporů a špinavostí dob minulých. Ale o tom bude až nějaký jiný článek, možná za pár desetiletí….

Milí spoluobyvatelé planety Země

Tahle vize je jen stínem možného. Tahle vize nemusí být a není stoprocentním receptem. Tahle vize si neklade za cíl zahrnout všechny aspekty lidského života a řízení společnosti. Chce především ukázat, že je možné se na věci dívat zcela jinak. Nově. Chce dodat impuls těm, kdo mohou a dokážou konstruktivně pracovat, kdo v sobě nesou naději na lepší zítřky a kdo snad alespoň tuší, že náš potenciál doposud vůbec nebyl naplněn.

Dejme se do práce, TEĎ!

4 komentářů
  1. Gofry 3 roky ago

    A viete čo, milé deti? Existuje ešte lepší systém. V ňom dokonca žiadni panovníci nie sú. Nemusíte si nikoho voliť, nikto vás pri narodení neoznačkuje, zverenú moc nikto nemôže zneužiť, pretože nikomu žiadnu moc nad svojím životom dávať nemusíte. Jediné, čo sa musí človek naučiť je, že sa prestane starať do života druhých ľudí. Že si prestane myslieť, že je najmúdrejší na svete a prestane vnucovať svoju vôľu iným.

  2. Ondřej 3 roky ago

    Tak tohle by bylo možné leda tak v nějaké zemi, kde jsou lidé zodpovědní a umějí přemýšlet. Například v tom Švýcarsku, kde jsou lidé schopní odmítnout SNÍŽENÍ daní a dobrovolně platit víc, protože chápou, k čemu to je.
    U nás by to bylo tak, že kdyby někdo slíbil nižší daně, občané by okamžitě přesunuli body k němu, pak by další přišel ještě s nižšími atd. Výsledkem by byl jen totální chaos, kdy by každý měsíc byla jiná „vláda“ a to vždy těch, kteří by dokázali lidi nejlépe zblbnout.
    U nás bohužel lidé nejsou schopní myslet dlouhodobě, ale jen krátkodobě.

  3. Autor
    FlyingLizard 3 roky ago

    Díky 🙂 Třeba to alespoň pootevře dvířka vědomí, že věci zítra opravdu nemusí být takové, jaké jsou dnes. Že se dá něco dělat a že to může mít i smysl.

  4. jardakveton 3 roky ago

    To je fakt úžasná vize. Protože by byly podstatně menší státní výdaje, nebyl by problém s minimálním zarucenym příjmem, jelikož množství úředníků by mohlo konečně produkovat něco užitečného a tím by opět plynuly příjmy do státní kasy. A tak by se mohlo pokračovat dál a dál. Moooc pěkné.

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?