A proč by měl? Proč by měl mít život smysl?

OK, začněme s tou provokací hezky od začátku.

V první řadě: co je vlastně život?

Život je existence. Život je proměna. Kde se nic nemění, kde je mrtvo, tam není život.
Ale nic takového ve vesmíru neexistuje. Všechno, co existuje, prochází stadiem vzniku, existence a zániku. Jedno se přelévá do druhého. Je jedno, jestli je to kámen, galaxie, blecha nebo pes. Rozdíl je jen v rychlosti proměny.

Takže existence sama je život a život je existence. Je tak?

To, že se nám zdá, že kámen nemá vědomí, nikterak neomezuje jeho zrod, trvání a zánik. Splňuje všechny předpoklady existence. Dlouhé a pomalé, zdánlivě nevědomé, ale přesto. Kdybysme ho natáčeli dost dlouho a pak to dostatečně zrychlili, uvidíme to lépe. Zdá se nám mrtvý, protože náš pobyt v těle lidském je neuvěřitelně krátký. Sotva pozorujeme proměnu dlouhověkých stromů, natož abychom vnímali životní cyklus nerostů, nebo třeba celých planet.

OK. Takže všechno je život. A teď vynesu trumf:

Život nemá smysl, protože život sám je smyslem. Existence sama je smyslem.

Možná budete souhlasit s tím, že chtít po smyslu, aby měl smysl, to už je trochu moc.
To prostě nejde 😀 😀

A to je veliká rebelie přátelé. Tohle se strašně moc nebude líbit. Tohle je příliš osvobozující. Protože z téhle kraťoučké, tučně psané věty, se dá odvodit celá obrovská filosofie.

Filosofie svobody. Filosofie libovůle. Filosofie vlastní odpovědnosti.

Zní to hezky, ale vůbec se to nehodí do krámu těm, kteří se na nás snaží uvalit pocit, že život má nějaký jiný smysl, než sebe sama.

Pojďme trošku hlouběji.

Opravdu si myslíte, že se někdo, kdo prodléval v prázdnotě, tak moc nudil, že vymyslel cíl a hrací prostor a pak oživil figurky, hodil je tam, o cíli jim nic neřekl a teď se kochá, jak tápeme a nevíme? Občas někomu vyvolenému něco naznačí v hořícím keři nebo třeba na Ayahuascové ceremonii, ale jinak zarytě mlčí a nechá nás se zabíjet a hledat a ve finále nás postaví před soud a pošle do zatracení, protože nás ve svém nekonečném milosrdenství sice stvořil slepými (vůči svému smyslu), ale zato nám dal povinnost v milionu teorií rozpoznat tu správnou a té pak (slepě) věřit a následovat ji?
A nakonec od toho, jestli jsme uvěřili správné povídačce, odvozuje naši kvalitu?

Mně se to nelíbí a já tomuhle zjevnému nesmyslu věřit nechci.

Protože znova: sama existence je smysl. Mechanismy existence jsou nastaveny tak, aby vše, co existuje, se snažilo svoji existenci zachovat, ale zároveň bylo nuceno podléhat vývoji. Každá individualita má zájem na svém trvání. Každá se bojí projít transformací (blbě zvané smrt nebo zánik). Ale každá jí nevyhnutelně projde. Ale tohle nemá nic společného s koncem existence / života. Vše je znovu použito, vše jde dál. A dál. A dál.

Až vám někdo bude tlačit do hlavy nějakou víru o smyslu života, třeba si na tenhle malej článek vzpomenete. A třeba v tom okamžiku budete mít pocit, že jste tvůrci. Že není třeba hledat smysl, protože vy sami jste smyslem všeho.
Že můžete tvořit a žít a měnit se a měnit i věci kolem sebe a podporovat život / existenci v její čiré podobě, bez dogmat a strachu, že uvěříte „špatné verzi“.

Mí milí a drazí lidičkové.
Buďte smyslem. Buďte životem.
Tohle je opravdová odpovědnost, tohle je ta svoboda a volnost, kterou hledáme…

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?