Myslíte si, že otroctví a nevolnictví dávno skončilo? Věříte, že jednoho dne se mocní tohoto světa rozhodli, že se stanou zničeho nic humanisty a že propustí na svobodu všechny poddané?

Já ne. Já si to nemyslím.

Základní ideou otroctví je,

že jeden člověk či „nadčlověk“ může vlastnit jinou lidskou bytost. Pokud jste tím vlastníkem vy, poskytujete jí stravu a obydlí, takže ji máte tak řečeno na krku, ale dostáváte díky tomu velké množství práce skoro zadarmo. Získáváte pro sebe obrovskou přidanou hodnotu, protože otrokovi nejen že není potřeba dávat moc, otrokovi je naopak nutné dávat minimum. Minimum jen tak, aby mohl přežít. K otrokovi se musíte chovat tak, jako se chováte k nebezpečnému psovi. Musíte ho držet velmi zkrátka, protože víte, že čím víc svobody mu dáte (čím delší řetěz), tím větší je riziko, že se vzbouří. Ale zároveň mu musíte dát šanci věřit a doufat v lepší zítřky, to je asi jasná věc.

Můžete zkusit použít třeba tyto postupy:

  1. iluze nedostatku
    Zásadní nástroj, kdy mezi otroky pouštíte vždycky spíš o něco méně, než kolik potřebují k nasycení. Rozhodně ale ne více (!)
    Otrok, který má rezervy ve zdrojích, není dobrý otrok. Dobrý otrok je ten, který ví, že i když jen na chvilku přestane makat, nemusí to přežít, protože je se zdroji vždy na hraně.
    Znáte tu hru se židlemi, kdy je vždy o jednu židli méně než lidí, že? Tak nějak to musí být.
  2. idea dobrých skutků
    V rámci všeobecné iluze nedostatku je vhodné podporovat šlechetnost. Nejlepší je otroky přesvědčit, že pokud mezi nimi někdo moc trpí, je morální povinností těch ostatních si urvat od huby a pomoci tak tomu stařečkovi, těhotné ženě, nebo méně výkonnému mrzákovi. Navýšení zdrojů nepřipadá v úvahu, narušili byste důvěryhodnost prvního pravidla.
    Vaše hromada zůstane hezky celá a vina za to, že někdo trpí, se přenese od vás na ně. Kdo nepomůže bratrovi či sestře, stane se mezi otroky morálně zkaženým jedincem.
  3. samoregulace otroků
    Vyberete vhodné jedince, kterým za nějaké ty benefity (trošku víc jídla, lepší postel, menší fyzická náročnost zadaného úkolu, dřívější důchod a pod…) dáte za úkol dohlížet na ostatní otroky a vymáhat ve společenství vaše pravidla a šířit ty správné ideologie. Udělejte z nich dozorce, udělejte z nich vůdce skupin, udělejte z nich vaše tajné agenty. Budete jim sice muset dát trošku víc, ale náramně se vám to vyplatí.
  4. iluze možnosti vysvobození
    Skvělou ideou je dát otrokům šanci. Miniaturní, vzdálenou, ale přesto tak nějak dosažitelnou. Když se to podaří naplnit jednomu ze sta tisíc, stačí to, aby vznikla legenda, že to někdo dokázal „vydřít“. Dejte jim pocit, že se k tomu pomaličku blíží. Nikdo nechce zahodit ani metr, který už ušel v potu a krvi, směrem k v podstatě nedosažitelnému cíli.
    Protože když jim nedáte žádnou naději, značně zvyšujete riziko rezignace, nebo vzpoury.
  5. dluh
    Mít otroky, kteří nejsou jen na nule, ale dokonce v záporném stavu, je úplně nejlepší. Jejich závazek k vám je jasně daný, dluh ideálně vznikl z jejich vlastní viny a i kdyby chtěli pomýšlet na osvobození, splatit dluh je přece morální povinnost. Umožněte otrokům se zadlužit! Vás to moc nezatíží, ale při jejich miniaturním příjmu vám to ideálně nikdy nesplatí a budete je mít pojištěné.
  6. posvěcení role otroka
    Udělejte z role otroka něco téměř posvátného. Řekněte třeba, že bůh miluje ty, co na zemi trpí a strádají, a že za odměnu jim tam na druhé straně chystá nekonečné hody, život v radosti, štěstí, kráse a lásce. Jednoduše = vše co já ti nedám, protože to chci pro sebe, to ti dá PÁN až zemřeš.
  7. zábava a hry
    Taky jedna z těch ne úplně povinných věcí a hlavně věcí, které se nesmí přehnat. Ale je to vhodné. Semtam trošku zábavy. Ať si otroci zahrají fotbal, nebo zaběhají závody, nebo tak něco.
    Budou spokojenější i s tím minimem, které mají a budou se mít na co těšit, přičemž vás to skoro nic nestojí. Ideálně opět, když si na to sami ze svého minima našetří. Dovolte jim sem tam se trošku opít, zablbnout si v tanci, zpěvu… Dovolte jim v bezpečné míře jejich tradice a víry. Ale dbejte na to, aby vždy věděli, že když to přeženou, nebudou schopní dost makat a za to pak chcípnou oni i jejich rodiny hlady.
  8. nežeňte je do kouta
    Nedovolte, aby měla krysa pocit, že je zahnaná v koutě. To je špatně. Krysa v koutě má nadlidskou sílu. Ví, že už nemůže nic ztratit. Útočí hlava nehlava, klidně i na zvíře, které je nekonečně silnější a větší. Může vám napáchat mnoho škod. Bacha na to. Ventily musíte držet pootevřené.
  9. nikdy nevstupujte do přímých střetů s otroky
    Vždy si udržujte odstup. Instrukce musí téct přes vaše dozorce, předáky a agenty, stejně jako případný vztek a zloba otroků. Vy musíte jednat v rukavičkách. Vyvarujte se toho, aby to byly vaše ruce, co někoho zbičují. To je úkol pro vaše lidi mezi nimi. Otroky, co jsou o milimetr výš než ti ostatní.
  10. rozdělujte a panujte
    samozřejmě rozdělujete otroky už tím, že dovolujete některým stát se dozorci a dosáhnout vyšších pozic, ale ještě lepší je vytvářet mezi nimi tábory, které budou ve vzájemné ideové opozici. Protože když vás náhodou začnou ohrožovat, můžete nějakou šikovnou akcí jménem jedné skupiny spáchat něco té druhé skupině a přimět je tak, aby se trošku pomlátili mezi sebou. Stačí to spolehlivě na odvedení pozornosti od vás samotných.

Vytvořit iluzi toho, že „lépe už to prostě nejde“ a že „za skoro všechno zlé si můžete sami, protože se nepodporujete, jste sobečtí, jste na sebe krutí a tak podobně“ je velký vítězstvím. To je asi jasné.
Ale tenhle starý otrokářský systém má svoje mouchy. A to mouchy dost velké a hodně nahlas bzučící.

Jaké jsou zásadní nevýhody tohoto starého systému?

  1. jste příliš vidět.
    Každý ví, kdo je otrokář. Z toho vyplývá zásadní riziko a totiž, že každý otrok, který se opravdu naštve, ví koho má praštit. Jste jako otrokář snadno identifikovatelný a v dosahu zloby svých otroků. Vzpoura může přijít kdykoliv.
  2. musíte se postarat o jejich výkonnost.
    Což je velice nemilé, protože když třeba chytnou nějakou epidemii, je na vás, abyste jim sehnali nějaký lék. Jinak nejen že mohou ztratit sílu, ale mohou vám taky všichni umřít.
    Je jasné, že tady nejde o zdraví či nějaký extra komfort otroků jako takových. Tady jde jen o to, aby byli schopní makat na maximum a vy nemuseli utrácet za pořízení nových.
  3. musíte se postarat o to, aby se vám nepozabíjeli navzájem.
    Otroci můžou začít mít mezi sebou neshody. A vy to musíte nějak řešit, aby se vám nepozabíjeli.
  4. vaše svědomí je příliš blízko
    Celé je to pořád velmi v dosahu vašeho svědomí. Pokud vnímáte, jak mizerný život žijí jen proto, abyste se měli skvěle, potom vám buď svědomí vaše, nebo třeba probuzené svědomí někoho blízkého mohou natropit hodně potíží. Jste nuceni si to nějak zdůvodňovat, ale to nemusí vždycky fungovat.

Tyhle nevýhody jsou velice zásadní. Mohou vás stát život, stojí vás nervy, stojí vás prostředky. A to je špatně. Když si k tomu představíte, že se pomalu objevuje společnost, kde se noviny a zprávy začínají šířit rychleji a globálněji, začnete si uvědomovat, že riziko výrazně nabývá na síle. Nedej bože, aby si otroci uvědomili, jak obrovskou převahu ve svých počtech mají. Nedej bože, aby vlivem lepší komunikace začaly sílit skupiny odporu….

Pro opravdovou elitní vrstvu v tomto systému (královská třída) je zde ještě další problém. Respektive v té staré otrokářsko – nevolnické verzi byl. Potřebovali jste mnoho menších pánů, kteří vám byli povinováni poslušností a povinností odevzdávat velkou část šťávy, kterou díky tomuhle systému vylisovali, ale bohužel jim díky iluzi jakési moci a vlivu občas začalo hrabat a přestávali vás poslouchat a tak podobně. A navíc někdy nerespektovali pravidla rozumného zacházení s otroky a riskovali tak vzpoury v celém vašem systému.

Navíc se vám v systému pohybuje velké množství relativně nezávislých lidí, které můžeme nazvat „střední třídou“. Sami nejsou otrokáři ani otroky, ale vydělali si tím, že měli nějaký ten majetek, šikovné ruce a tak začali poskytovat nějakou službu – vařit pivo, mlet obilí, chovat skot, farmařit, půjčovat zlaťáky, malovat obrazy atd. Běžná lidská kreativita. Můžeme je nazvat třeba „měšťané“.

Tyhle lidi pořádně zdaníte a dohlídnete na ně, ale není to ono. Bylo by lepší, kdyby byli taky otroky.

Když jste chytrá hlava, což jste, pokud jste právě tou elitní vrstvou, zamyslíte se nad tím, jak na to celé tak nějak lépe. Efektivněji. Spolehlivěji.

Logicky vylepšením stávajícího systému:

  1. musíte si zachovat kontrolu, ale přitom
  2. přestat být vidět
  3. vylepšit jejich samosprávné schopnosti a ještě více odpovědnosti přenést přímo na ně
  4. vzdálit své svědomí od jejich strastí a bolestí

Nejlepší bude zrušit „starý otrokářsko – nevolnický“ systém a nahradit ho „novým otrokářsko – nevolnickým“ systémem. Akorát už tomu tak nesmíme říkat, že jo.

OK, tak máme vizi. Ale jaké na to použít prostředky?

Potřebujeme oddělovač. To, co nás od otroků oddělí. Něco, v čem se ztratí souvislosti mezi nimi a námi. Něco, co nahradí nespolehlivou vrstvu nižších pánů, odbourá jejich příjmy (= uvolní je to pro nás) a co bude jako hradba, jako vysoký plot, za kterým na nás nebude vidět.

Aby se nám to podařilo, musíme ještě udělat jednu nepříjemnou věc.
Odstoupit od viditelného řízení společnosti (že, dnešní králové a královny?). Ztratíme tak přímou kontrolu, kterou musí nahradit tato naše mezivrstva.

Zbytečně moc to tady dramatizuji, protože adept na funkci tohoto oddělovače měl už v té staré době mnoho set let. Jen nikdy nebyl pořádně využit jeho potenciál. Ten adept se jmenoval PENÍZE.

Máme to. Jsme ready. Jdeme na to a s fanfárou!!!! Vyhlašujeme konec nevolnictví! Konec otroctví! Jsme to ale osvícení vládcové! Viďte, naši milovaní poddaní 🙂

A jak to bylo dál, dědečku?

„Všechno dobře dopadlo, milé děti. Dnes už naštěstí žádné otroky ani nevolníky nemáme.“

ANEBO, že by přece jenom?

Pojďme se porozhlédnout kolem a zkusme se podívat, co z těch starých principů můžeme kolem sebe najít dnes:

  1. princip nedostatku
    To sedí. Zdrojů je pořád „málo“ pro všechny. Pokud chcete víc pro sebe, někde jinde někdo jiný bude mít míň (otrokáři se samozřejmě nepočítají)
  2. idea dobročinnosti a šlechetných skutků
    To sedí. Utrhněte si od huby a dejte ubožákům, je to vaše morální povinnost. Je prostě nedostatek, takže se uskromněte. Odměna „tam na druhé straně“ pořád čeká.
  3. samoregulace otroků
    To sedí. Tady jsme mnohem a mnohem dál. Vrátíme se k tomu níže, protože je to zásadní.
  4. iluze možnosti vysvobození
    To sedí. Dnes máte na výběr dvě iluze vysvobození. Jedna je ta, že když jste šikovní, může se z vás stát velmi bohatý otrok, který nemusí pracovat a může si užívat. Druhá je, že se můžete touhy po hojnosti zříct a být spokojený chudý otrok.
  5. dluh
    To sedí. Tenhle nástroj slaví tak obrovské úspěchy, že se stal naprosto všudypřítomným. Co se týče použití dluhů, dostali jsme se až na práh samotné dokonalosti. Maximální většina lidí žije v dluhu, to znamená, že nevydělávají nic do zásoby, ale snaží se zbavit minusu. Jejich bilance je záporná. Nic lepšího na udržení otroka v zápřahu ve finančně-otrokářském systému neexistuje.
  6. posvěcení role otroka
    Nic moc. Tady nám to trošku zesláblo, ale jiné nástroje to bohatě kompenzují. Mezi lidmi je sice pořád docela silné povědomí jakési „duchovní čistoty bytí v nedostatku“ a „hříšnosti hojnosti“, ale už to není ono.
  7. zábava a hry
    To sedí. Ukázalo se, že čím víc dáte otrokům zábavy, tím líp. Nakonec sama zábava a hry je motivuje k tomu, aby pro vás ještě víc makali. Takže ano!!!!
  8. nežeňte je do kouta
    To sedí. V novém systému není důvod. Přesto se vám někteří otroci vlivem toho, že nechtějí systém respektovat, do kouta sami dostávají. To je nemilé a vy musíte podporovat různé záchranné programy, aby se vám z toho nestala epidemie. Ale tak aspoň si můžete trošku zlepšit karmu podporou těch největších zoufalců…
  9. nikdy nevstupujte do přímých střetů s otroky
    Sedí na 1000%. Přesně o tom nový systém z velké části je.
  10. rozdělujte a panujte
    To sedí. Otrokáři mají po celém světě bezpočet ideových skupin, které lze libovolně poštvávat proti sobě. Tenhle nástroj funguje velmi intenzivně a velmi dobře. Na vás je, abyste to pomocí finančních toků a ideové manipulace správně nastavili a konflikty mezi otroky udrželi ve správném rozsahu, správných teritoriích a podobně.

 

Nový systém je nastaven tak, že elitní otrokáři sedí úplně bokem.

Víceméně bez nějaké zvláštní viditelné spojnice s tím vším, co se děje. Pokud mám pravdu, dokazuje to, že tenhle bod plánu rozhodně vyšel. Nezdá se, že by něco řídili. Dokonce se zdá, že jich ani moc není. Ale protože jsou za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, může jich být víc, než bychom čekali.

Ti, kdo jsou vidět jako veřejné figury – politici, šéfové korporací, šéfové různých organizací a podobně, ti nejsou otrokáři. Nenechte se mýlit a nezapomeňte, že kdyby otrokáři vstupovali do jakýchkoliv viditelných výkonných veřejných rolí, porušovali by pravidlo neviditelnosti. Kdyby náhodou začali otroci mít chuť někoho věšet, nesmíte to být vy.

Tihleti velcí i menší šéfové a politici a další veřejně výkonné figury jsou ekvivalentem dozorců a předáků otrokářské komunity. Jsou sami stále stejně otroky, jako všichni ostatní, akorát mají více zdrojů a pravomocí v otrockém samoregulačním systému..

Prosím vás, v žádném případě zde neříkám, že někdo z nich jedná s nějakou odpornou motivací, nebo že jsou ve své podstatě zlí.

To, že jsou v roli vyšší šachové figury v rukou skrytého šachisty, je neviditelné jak pro pěšáky, tak pro ně samotné. Mohou k výkonu těchto rolí klidně dospět díky nádhernému, kreativnímu a lidumilnému záměru. Proto pozor na jakékoliv zkreslování významu zde vyřčeného…

Nezapomeňte taky, že dobročinnost mezi otroky je věc vítaná a podporovaná. Když někdo pro otroky systém vylepší tak, že budou líp makat, budou méně nemocní, budou líp poslouchat a podobně, proč byste do toho nějak zasahovali, že jo?

Ale zpět k tomu, jak to funguje.

Jak bylo řečeno výše, oddělovačem (neboli oponou) mezi otrokáři a otroky se staly peníze, lépe řečeno finanční systém.

Ti za oponou mají moc nad penězi. A to úplně stačí. Sedí na jejich prameni, nebo lépe řečeno drží v rukou kontrolu nad stavidly obrovské přehrady plné peněz.
Z té přehrady vedou roury do systému. Tlusté roury, které do systému vhánějí finance. Mezinárodní a nadnárodní banky jsou jejich vstupní branou, stavidlem a zároveň nejvyšším levelem kontroly „ve viditelném světě“. Na druhé, výstupní straně trubek jsou potom „národní“ banky (druhý level kontroly) a pod nimi komerční banky, vlády zemí, různé fondy, neziskové organizace, think-tanky a podobně. Tak se pouští prostředky vždy přesně tam, kde je jich třeba.

A kam že je vlastně pouští? Do politických stran. Do vzdělávacího sytému. Do médií. Do lobbystických skupin. Do tajných státních i nestátních organizací. Do různých veřejných zájmových organizací a sdružení, které hrají (ve větší nebo menší nevědomosti) za správnou stranu. Ale hlavně, právě do těch menších „komerčních“ bank, které je půjčují a generují dluhy.
To všechno jsou špagátky, na kterých je zavěšena celá VLÁDNOUCÍ + VZDĚLÁVACÍ + NÁZOROTVORNÁ mašinerie současné společnosti.

Logika pohledu otroka říká, že víc finančních zdrojů je potřeba hlavně pro otroky, ale to nelze dopustit.

Vždyť víte, že dovolit otrokům vystoupit z pocitu globálního nedostatku prostředků a nechat je vybudovat si rezervy je nesmyslné a pro otrokářský systém potenciálně značně nebezpečné. Střední třída už je dávno ve stejném pytli se všemi ostatními, ale navíc – střední třída představuje právě ten nepříjemný, příliš inteligentní, příliš nezávislý a nezadlužený segment, který tady nikdo nechce! Kdo má rezervy na měsíc, ten už je nebezpečný. Může začít přemýšlet vzpurně. Kdo je má na rok, ten je velmi nebezpečný. Procento těch, co je mají, musí být udrženo na nejnižší možné úrovni.

Takže je mnohem lepší, když tu máme obrovskou masu ubožáků, co jsou na nule nebo hluboko pod ní, v pasti svých dluhů. Ti vědí, že nejít jeden den do práce znamená jejich konec. Ti vědí, že přestat makat není cesta. To jsou ti správní otroci. Těch potřebujeme co nejvíc. Do téhle masy stáhneme i většinu těch, co kdysi střední třídu tvořili.

Pak tu máme malé procento těch, co jsou tak šikovní, že se jim podařilo i v režimu globálního nedostatku vydělat menší, větší, nebo opravdu obrovský balík. A to je vlastně skvělé, protože ostatním otrokům ukazují, že to přece jde! Podívejte se na ně – můžete si zdrojů nashromáždit dostatek! Musíte jen být šikovní a nebát se toho!

Vlastně tím taky makají pro váš systém. V podstatě vás nijak zvlášť neohrožují. I když mají obrovský balík peněz, který je vynáší na první místa majetkových hitparád, do vaší přehrady na druhé straně trubek se nikdy nedostanou a svým působením vlastně celý systém ještě upevňují. Jsou to jednoduše jen bohatí otroci, symboly naděje pro ty chudé.

A navíc, když jsou otroci naštvaní na nedostatek prostředků, koukají se se zlobou na tyhle bohaté otroky. Nekoukají na elitu nad bankami. Takže super.

Na druhé straně vede vzhůru k té přehradě ze systému spousta menší trubek. Těmi jsou finanční prostředky vysávány zpět do svého zdroje. Tyto trubky vedou opět skrze komerční banky, skrze vlády a jejich daně, skrze vybrané korporace a možná i skrze nějaké další nástroje zpět k branám „národních“ a nadnárodních bank a fondů a zpět do přehrady.

Kdysi ne-tak-dávno byly peníze kryté zlatem a měly tak velmi stabilní hodnotu.

To ale hrozně moc omezovalo možnost je regulovat. Takže se v poklidu a bez větší pozornosti otroků přešlo na FIAT měny. Ty už podložené ničím nejsou. Můžete jich generovat, kolik se vám zachce. Pardon – nemohou je generovat otroci, pro ty je za to trest možná i horší než za vraždu bližního svého, ale jen a pouze pánové a dámy za oponou mohou. A taky tuto pravomoc mohou kontrolovaně pouštět národní a komerční banky. Sytém, kdy peníze jsou už jen čísla v počítači a papírové lístečky, které tuto virtuální a značně proměnlivou hodnotu mají natištěnu na sobě,  je k tomu jako předurčen.

Vygenerovat jedničku a za ní pár nul je dnes snažší, než cokoliv jiného. Přepočteno na procesorový čas i spotřebovanou energii je to skutečně nic.

Sytém, kdy nám přímo vládli (nesvrhnutelní) elitáři byl nahrazen systémem „lidovládným“, neboli demokratickým (samospráva otroků).

Tento systém je ale totálně závislý na tom, kolik prostředků a kam se z té přehrady nahoře pouští, za jaké zákony se platí politikům, za jaké postoje se platí médiím, vzdělávacím organizacím a organizacím, které jinými působí jako názorotvorné. Jasně, elitáři taky nejsou jedna ruka a občas se v zákulisí pohádají o tom, jaká bude v nějaké situaci lepší strategie. Stejně, jako si šli po krku v době, kdy vládli absolutistickými způsoby. Ale to je vedlejší, protože se to děje mimo oblast našeho dohledu a taky proto, že dokud by tam nevznikla nějaká opravdu silná vlna, která by chtěla tento systém zrušit, nebude to stejně mít moc velký vliv.

Na tomto místě se omlouvám všem elitářům, kteří se možná zlobí, že zde skoro úplně podceňuji, kolik práce s udržováním celého systému mají. A mají pravdu. Je jasné, že to tady zní, jako by se to dělalo skoro samo, ale taky to nemají vůbec lehké. A čím víc se tyhle informace dostávají na veřejnost, tím těžší je zůstávat ve stínu. Ale k tomu se ještě dostaneme v samotném závěru.

Peníze jsou v tomto systému jako provázky, na kterých je přivázáno vše. Od viditelných (a tedy otrokářsko-samosprávných) mocenských struktur až po poslední otroky pod mostem nebo v parku na lavičce.

Zásadním prvkem je také to, že otrokářská samospráva (lidovláda) nesmí mít možnost finanční toky opravdu regulovat. Proto musí být nadnárodní a „národní“ banky mimo jurisdikci, mimo pravomoc parlamentů a vlád je ovlivňovat. Prezident sice schvaluje osoby do jejich vedení, ale to jsou jen dělníci těchto finančních rozhraní. Nezapomeňte, že tyto osoby jsou vidět a mohou být za nějakých okolností odvoláni. To by nikdy nebylo u členů elity připuštěno.

Znovu opakuji, že kdokoliv, kdo je v pozici, která viditelně něco řídí a kdo může být zvolen, dosazen, sesazen a nebo odvolán není členem elity. Na 95% je jen součástí otrocké samosprávy.

Nechávám tam procentíčko, protože je možné, že občas někdo z elitního klubu přeci jen musí nějakou tu viditelnou funkci vzít, když třeba chybí vhodný kandidát ze světa otroků. Ale to snad opravdu jen v případě nouze nejvyšší.

Tenhle systém plní svůj účel.

Samospráva (lidovláda) se jeví tak, že to ona může za to, jaké to je špatné. Otroci mají pocit, že jim ubližuje jejich vlastní systém. Nadávají buď na „svůj“ systém, nebo na jiné otroky, co jsou ve viditelných vyšších funkcích, nebo co si dokázali nashromáždit více zdrojů. Nenadávají na elitu / loutkáře, protože o ní většinou ani neví. Myslí si bláhově, že zvolením jiného otroka do výkonné funkce mohou něco změnit. Takhle se to táhne pořád dokola ve volebních cyklech, vždy s velkou nadějí následovanou zklamáním.

Problém je ten, že názorotvorná složka (řízená opět vzdáleně elitou) velmi účinně odvádí pozornost od toho, kdo celou hru režíruje. A taky to, že za mlhu, tvořenou jen tušenou přehradou plnou peněz tam někde za mezinárodními fondy a bankami, dokáže nahlídnout jen málokdo.

Pokud čistě náhodou začnou otroci příliš zvedat hlavu směrem vzhůru, musíte jim vytvořit v jejich prostředí nějaký stimul, který je přiměje zase hlavu sklopit a koukat jen kolem sebe. Proto je velice žádoucí udržovat celý svět ve stavu rozhádaném, na pokraji války, nebo přímo ve válce zatažený. Když jste nuceni hrát hru na přežití, když se děsíte někoho nebo něčeho, co se na vás bezprostředně hrne, nemáte čas koukat nahoru. Musíte koukat kolem sebe. Možná teď máte pocit, že by to nějak mohlo souviset s dnešní dobou, kdy se tenhle typ informací šíří stále více. A spolu s tím se stále více vyhrocuje mezinárodní situace. No, že by na tom něco pravdy fakt bylo?

Vždycky je třeba nastrčit nepřítele. Když je nejhůř, poštvěte otroky proti sobě. Dokud vám to neprokouknou, máte klid. Dva se perou a třetí…. 😀

Pro většinu lidí je tohle příliš velké sousto. A většina tomu nikdy neuvěří a odmítne nad tím i jen přemýšlet. Většina si tohle asi nikdy nepřečte. Ale to neva.
Být ve stavu ošálení je součástí naší absolutní svobody.

No….

A to by k tomuto tématu pro tento článek stačilo. Musím ale jako vždy přilepit na konec nějaký ten apel, výzvu, pozvánku…

Proto vyzývám všechny, kterým to hýbe žlučí: neudělejte tu hloupost, že založíte nějaké hnutí odporu nebo odboje. Inflitrují vás a zprofanují. Jedním či druhým způsobem.
Jediná cesta ven vede skrze decentralizovanou změnu. Tedy změnu v porozumění a konání každého z nás. Čím víc se bude mlha rozpouštět, tím jasnější bude také způsob, jak z toho ven.

Více třeba viz článek o nastupující éře Vodnáře a končící éře mlžných Ryb

A na konec něco velice, ale velice zásadního (věřte mi, je to v celém procesu osvobození z otroctví mnohem důležitější, než by se mohlo zdát):

Odpusťte těm, kdo to takhle vedou. A nebo s nimi mějte alespoň soucit. Nenapichujte je na kůly a nestahujte je z kůže. Dovolte jim, aby se důstojně doznali, aby pustili to obrovské bohatství ze svých rukou a aby mohli v klidu, bezpečí a dostatku se svými rodinami dožít, aniž by už ovšem mohli škodit. Zaručte jim ochranu před zlobou lidu, zapomeňte na msty a odplaty.
Protože pokud je budete nějak zásadně ohrožovat, budou bojovat do poslední kapky (cizí) krve. Nikdo nechce být zlinčován. Raději znovu obětují miliony lidí, jak to už udělali dříve.
Oni osobně bojovat samozřejmě nebudou. Jako obvykle se budou pouze vzájemně vraždit otrokáři – dozorci a otroci samotní.

Ukažte jim svá živoucí srdce, aby ta jejich pohádkově zakletá a zkamenělá mohla být také probuzena. Uvědomte si, že jsou to taky jen lidé (nebo alespoň zčásti).
Řekněte jim třeba: vy to pustíte a my vám za to odpustíme.

Představte si, že jste se narodili do rodiny, která tuhle tradici táhne desítky generací. Můžete to svinstvo udržet, jak to je, nebo to můžete odhalit, ale potom všichni vaši blízcí skončí strašlivým koncem. Řekněte, kdo z vás by to své rodině udělal, ať už je jakákoliv???

Pokud chceme konečně začít psát naši historii něčím jiným než krví, nemůžeme první kapitolu nové éry začít dalšími potoky krve.

Tohle je začátek éry Vodnáře, přátelé. Držte směr a vydržte. Buďte zvědaví a zvídaví. Nedejte se jen tak ošálit médii, ani mnou, ani nikým jiným. Použijte SVŮJ VLASTNÍ zdravý rozum na to, co kolem sebe vidíte. Možná uvidíte, že to, co říkám v tomto článku, je jen maličký kousek a že by to celé vydalo na román. Zatímco tento článek je jen jednohubka.

Nebo zjistíte, že jsem úplně mimo.

Všechno je v pořádku, pokud to bude výsledek opravdu otevřeného průzkumu situace.

Úroveň pokrytectví v současné době dosahuje nejvyšší snesitelné úrovně a virus prohlédnutí klamu se šíří rychleji a rychleji.

Než padnul komunismus, nálada byla velmi podobná. Většina se pořád ze zvyku tvářila, že sytému věří. Většina se pořád bála ukázat, jak to vidí doopravdy. Nevěřili tomu ale už ani ti komančové samotní. Všichni na všechny hráli tuhle blbou pokryteckou hru. A pak to ruplo a ukázalo se, že vlastně není skoro nikdo, koho by to štvalo natolik, aby do udržení systému investoval víc než pár blbých keců. Komunismu není žádná škoda, ale zároveň je veliká škoda, že jsme skočili přímo do rukou zamlžených loutkářů.

A ještě něco: každý z nás se svým způsobem na udržování tohoto systému podílí. Nezapomeňte na to a mrkněte se, jaká je ta vaše role. Sám o sobě v žádném případě netvrdím, že v tomto systému aktivně nefunguji. Ve skutečnosti jsme v tom všichni až po uši, i s těmi loutkáři tam nahoře.

Pokud vás tohle celé náhodou vedlo k myšlence, že já jsem nějaký komunista nebo tak něco, doporučuji pokračovat třeba na moji vizi Demokracie 2.0

S láskou k nám všem, otrokům i otrokářům – lidem 🙂

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?