Chudák Slunko nezná den
Pořád letí nocí jen
Chudák Slunko nezná jas
Nezakousne svůj ocas

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaká je vlastně perspektiva Slunce?
Co kolem sebe vidí ta naše obrovská, mocná, zářící skorokoule?

Povím vám to.

Vidí tmu.

Totální, absolutní tmu, narušenou pouze mikroskopickými reflexemi svého vlastního světla.

Jistě, tam někde strašlivě daleko vidí pavučinovitou síť mihotavých, mikroskopických světýlek svých sestřiček. Vzdálených hvězd a jimi tvořených galaxií. Ale ty jsou moc daleko.

Kdyby nebylo planet kolem něj, stěží by si mohlo uvědomit, že v té totální tmě samo záři vydává.

Jeho záře je sice jasně viditelná každému, kdo se jí postaví do cesty a zachytí ji na sítnicích svých očí, ale pro něj jako by nebyla. Letí od něj miliony a miliardy světelných let daleko. Do ztracena. Pokud se jim někde něco nepostaví do cesty.

A pouze a právě když se někde v dohledu objeví nějaké to promítací plátýnko, ta záře, ty fotony jeho vlastního světla se Slunci ukážou.

Naštěstí má to naše Sluníčko promítacích plátýnek (planet s příslušenstvím a několika dalších objektů) – hned několik. V jeho očích jsou to spíš jen maličká zrnka písku či prachu, ale může na nich odlesk své vlastní záře spatřit.

Přemýšleli jste někdy nad tím, k čemu je dobré zářit, když není nic, či spíše nikdo, kdo by vaši záři reflektoval?

Můžete vnímat že záříte a jak záříte, když vaše záře mizí v prázdnotě prostoru kolem vás? Jakou smysl by měla existence Slunce, kdyby nebylo nic, co by jeho záři přijímalo?

Jak děsivá je realita, ve které není nikdo, kdo by odzrcadlil to, co záříte VY? Jak nesnadné či dokonce nemožné je poznat sám sebe, aniž by někdo vytvořil pro vás to vaše „promítací plátno“?

A pojďme ještě o krok dále:

Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, že to, co Slunce na ozařovaném objektu vidí, je z velké části právě jím samotným projektovaná kvalita?

Kvalita světla, kterou Slunce vyzařuje, totiž extrémně silně pozměňuje charakter toho, co samo vidí. Když září žlutě, ozářené objekty jsou žluté. Když září slabě, objekty jsou mdlé a sotva viditelné. Když září opravdu silně, objekty před ním se taví. A podobně.

Co je tedy tím, co vidíme my sami na našich „objektech“?

Kolik z toho, co vidíme, je kvalitou, kterou sami vyzařujeme?

Jinak řečeno, nakolik vidíme objekty takové, jaké skutečně jsou? Zaříme-li na svůj objekt barvou lásky, co vidíme? Záříme-li barvou strachu, co vidíme? Záříme-li závistí, hněvem, žárlivostí….

Lze vůbec někdy vidět nějaký objekt „objektivně“?
Objektivně znamená nezkresleně našimi vlastními kvalitami.

Zatímco subjektivita je právě tím, co je generováno směsí našeho vlastního vyzařování v kombinaci s vlastnostmi pozorovaného objektu.

Potíž s naší společností je ta, že za objektivní považujeme převažující kvalitu subjektivních pohledů. To ale není skutečná objektivita.

Skutečné objektivity nejsme schopni. Není ji schopna ani celá společnost. Skutečná objektivita pro nás neexistuje.

Slunce nikdy neuvidí svoje promítací plátna taková, jaká jsou sama o sobě. Když na chvilku vypne svoji záři, objekty prostě zmizí ve tmě. Když ji zapne, vidí zase spoustu svých vlastních kvalit.

Myslíte si, že když se na stejný objekt bude dívat více sluncí, dosáhnou součtem svých subjektivních pohledů nějaké skutečné objektivity? Kdepak.

A protože otázek už tu bylo opravdu hodně, tak už přidám jen své oblíbené ponaučení:

Vězte, přátelé, že ať se snažíte sebevíc, nemůžete spatřit reálný obraz věcí. Celá existence je na tomto principu založená.

Vše je pouhou hrou:

Energie s vědomím.
Shakti s Shivou.
Dvou stran téže mince
Jingu, v němž je Jang a Jangu, v němž je Jing.

Není vlastně vůbec důležité, jak tomu říkáte, ale jestli tomuto zcela zásadnímu principu rozumíte.

Když pochopíte, že vše, co vnímáte, je z velké míry odrazem vás samotných, svět se dost změní. A vy s ním 😀

Příjemné záření přeju 🙂


Poznámka pod čarou. Pro Slunko a pro ty, kteří se cítí lehce podvedeni:

Ano, máte pravdu. Vlastně mi o to Slunko moc nešlo. Použil jsem ho spíš jako žlutou kuličku rybářského těstíčka na svém filosofickém rybářském háčku. Použil jsem ho, abych vás nalákal. Ale ono už asi bude zvyklé. Těch nesmyslů, co o něm tady na Zemi vyprávíme a účelů, ke kterým ho používáme jako zástěrku, těch už tu bylo…

0 komentářů

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?