Když jsem byl malý kluk, se sny jsem byl velký kamarád. I když ne vždy byly krásné a radostné. Občas jsem se kupříkladu houpal na židli, zády na hraně propasti.. a pak prostě přepadl dolů. Pád nebyl nic moc, ale většinou jsem před dopadem procitnul.

Častěji se mi ovšem zdály sny hezké.

A někdy i hodně živé. Spousty snů lítacích, spousty plavacích a potápěcích, spousty hezkých setkání… Jsou sny, které si z dětství pamatuji líp, než valnou většinu „bdělých“ zážitků. Prostě jsem měl snění rád.

Nebyl jsem ovšem jen pasivním konzumentem snových zážitků. Mohl jsem je i do jisté míry ovlivňovat.

Záležitost interního „budíku“, který jsem si mohl nastavit pouhým záměrem večer před spaním a který fungoval i bez jakýchkoliv skutečných hodin velice přesně a spolehlivě, ta byla pro mě běžná a nijak zvláštní. Proč? No aby táta nemohl ve tři ráno nepozorovaně zmizet na ryby beze mě, přece!

Ale mnohem lepší bylo, že jsem si mohl přivolat sen na vybrané téma, jednoduše soustředěním se na to téma chvilku večer před usnutím. Mohl jsem si „přivolat“ téma do snu, ale nemohl jsem (nebo nikdy nezjistil jak) nastavit, aby se to téma taky nějakým konkrétním způsobem vyvinulo. Takže jsem třeba potkal tu krásnou holku od vedle, ale místo pusy jsem dostal kopačku do zadku (což není reálná vzpomínka na sen, ale jen ilustrativní fikce). Tohle přivolávání snu pro mě bylo taky docela samozřejmé, ale nedělal jsem to pořád. Jen když se mi fakt chtělo.

Když jsem se z nějakého snu probudil a mrzelo mě to, občas se mi podařilo do něj znovu naskočit. To bylo taky fajn. Ale opět, vývoj toho snu se mohl následně pustit úplně jiným směrem.

Jak jsem stárnul, přestával jsem tyto věci používat a měl jsem období, kdy se mi toho nějak moc nezdálo. Ale po jisté době přišlo něco ještě mnohem úžasnějšího. To už jsem byl „dospělý“ kluk.

Jedné noc jsem snil běžný sen, když v tom…. jsem si uvědomil… že je to sen.

Neprobudil jsem se, ale uvědomil se ve svém astrálním těle. Uvědomil si, že mé tělo spí na posteli a já jsem tady, ve snovém světě.

Rovnou přitom upozorním na zásadní věc: je to uvědomění nikoliv „já spím“, ale „já jsem bdělý ve snovém světě, zatímco moje tělo spí v posteli“. Po takovém uvědomění už se se svým tělem nikdy úplně neztotožníte. Pochopíte, že si to „já“ tělo obléká a svléká jako nějaký skafandr.

V okamžiku uvědomění se ten běžný, v podstatě autonomní snový děj zcela zastavil a já byl v astrálním prostoru, kde se samo od sebe skoro nic nedělo. Můj „sen“ čekal na to, co podniknu.

A já si uvědomil, že jsem v tom stavu svobodný a vzlétnul nad kopec… a cuknul sebou … a bim ho … byl jsem „vcucnut“ šílenou rychlostí zpět do těla.

Nejde to asi nazvat lépe než „vcucnut“, protože to opravdu je pocit, jako by si mě tělo chytlo slámkou a mocně vtáhlo dovnitř. Ten náraz byl dost prudký (ale ne bolestivý) a já okamžitě procitnul a věděl, že to bylo něco mimořádného. A pamatoval si detaily.

Od té doby jsem se začal do vědomého snění vracet.

S intenzitou velice proměnlivou.

Nejen že se to dělo, jak se tomu zachtělo.. Neposlouchalo to moje přání jako sny v dětství. Prostě třeba dva měsíce nic a pak třikrát za týden.

Začal jsem se učit po tom „druhém“ světě pohybovat. Připadal jsem si, jako když se poprvé v životě postavíte na brusle a pohybujete se tak, jakoby hrozilo, že vám z kalhot vypadne bobek. Když jsem se v astrálním těle uvědomil, snažil jsem se vystartovat k letu velice opatrně, poučen tím, že když udělám prudký pohyb, tělo mě zase vcucne zpět a bude po všem. Co se týče chození po zemi… To vlastně ani nejde. Jedna zásadní vlastnost astrálního těla je, že je natolik jemněhmotné, že bez problémů prochází pevnou hmotou. Ani gravitace jako taková žádná v astrálním těle cítit není. Můžete „spadnout“, ale to je dílo vašeho očekávání, nikoliv nějakých astrálních fyzikálních zákonitostí.

Postupně jsem se naučil obstojně létat. Na kratší vzdálenosti. Na dlouhé se totiž přesunete asi tak, jako když lusknete prsty. Prostě se opřete do záměru.. a jste tam. A pak si tam na místě trošku polítáte, prozkoumáte to…

Vědomé snění je příznačné také tím, že si je člověk velmi dobře pamatuje.

Rozhodně nemá tendenci se vypařit z paměti během pár minut po probuzení tak, jako to mají ve zvyku běžné sny. A já si stále lépe a lépe pamatoval podrobnosti a uvědomoval si, že když jsem se během snění zaměřil na nějaký smyslový vjem (čich, sluch, vjem barev, chuť, dotek a podobně), byl jsem schopen jej nejen velmi jasně vnímat, ale také si ho dobře po probuzení vybavit. Což je u běžných snů (aspoň pro mne) spíše výjimečné.

Postupně se mi několikrát podařilo vystoupit z těla přímo při usínání, nebo při nějakém „poloprocitnutí“ uprostřed noci. Bylo naprosto fascinující, vydat se od postele směrem vzhůru a proletět stěnou nebo stropem a střechou domu. Když tou pevnou hmotou prolétáte, cítíte ji. Nebrzdí vás, neškrábe, nic špatného nedělá. Cítíte ji, jako byste procházeli kouskem hustšího vzduchu. Možná se to dá maličko přirovnat k tomu, když v chladivém letním podvečeru jdete po venku a najednou projdete pruhem teplejšího vzduchu. Ale v astrálním těle jsem nikdy teplo nebo chlad necítil. Nikdy jsem v něm nedýchal. Nikdy mě v něm nic nebolelo ani netlačilo, ani mi nic neublížilo.

Procestoval jsem různá místa. Byl jsem uvnitř Země a nic tam nenašel. Byl jsem na své ulici, ve svém městě i jiných městech, byla jsem na jiných planetách i místech, která vůbec netuším, kde by mohla být. Potkal jsem různé bytosti a dokonce s nimi i komunikoval. Komunikoval jsem i s bytostmi, které jsem vůbec neviděl. Byly mi ukázány úžasné věci. Vždy bez hlasitých slov. Byla to přímá komunikace vědomí s vědomím.

Ale proto tento článek nepíšu

Není tak důležité, kde jsem byl či nebyl. Protože to celé směřuje k jistému zásadnímu uvědomění. Toto moje astrální já má svoje jemnohmotné tělo (možná taky svléknutelné pro nějaký další level??), má svoje emoce, má svoji energii a má i svoji mysl.

Jinak řečeno: všechny zásadní složky, které máme v těle fyzickém, má i tělo astrální. Nemusíte ho sice krmit vzduchem, vodou a jídlem, aby přežilo, ale tyto složky jsou v něm přítomny.

Mysl astrálního těla má úžasné vlastnosti.

V první řadě nemá vůbec tendenci se v něčem motat. Funguje tak, že v okamžiku, kdy vás něco začne zajímat, přichází rovnou odpověď. Těžko se to popisuje, protože fyzická mysl takto nepracuje. Ale můžete to pocítit, když se takzvaně spojíte se svojí intuicí. Intuice totiž podle mého není ničím jiným, než právě zcela běžnou funkcí astrální mysli. Která je samozřejmě v nás stále živá a přítomná, ale v ruchu skafandru fyzického těla a jeho omezené mysli má jen omezenou šanci být slyšena a vyslyšena.

Odpověď na vaše otázky se v astrálu formuje přímo se zaměřením vaší pozornosti. Vy vlastně nestíháte definovat otázku. Tím, jak definujete, co vás zajímá, přijímáte na dané téma rovnou odpověď.

Jediný problém s tím je ten, že ta odpověď je velice komplexní. Obsahuje v jednom balíčku spoustu souvislostí a aspektů. Pochopení, které přináší, je velice komplexní a mnohovrstevnaté.

Když se pak snažíte v „bdělém“ stavu ve fyzické mysli tuto informaci obnovit, moc (nebo vůbec) to nejde, protože fyzická mysl funguje příliš lineárně. To znamená, že se snaží z celého toho balíku vytáhnout nějaké logicky akceptovatelné linie, kterým by dala prioritu a chytila se jich, což není dost dobře možné. Bohužel to tedy znamená, že odpovědi, které vám dávají naprosto dokonalý smysl v astrální rovině, nemusí už takový smysl dávat v hrubohmotné realitě.

Astrální svět je svět zvláštní.

Má sice svoje pravidla, ale je velice proměnlivý. Reaguje na vás a vy reagujete na něj… Existuje jakoby sám od sebe, ale zároveň je vámi formován. Když v astrálním těle navštívíte známá místa tady na zemi, vždycky budou vypadat jinak, než jak je vidíte v hrubohmotné realitě. Je otázkou, jestli je to tím, že v astrálu pozorujeme pouze astrální obraz těch míst, nebo proto, že sice pozorujeme skutečný hrubohmotný obraz, ale smysly astrálního těla mají podstatně odlišné vnímací schopnosti od omezených smyslů fyzických.

Často mi tak po probuzení zůstal v hlavě (kromě obrazů viděného a velmi živých vzpomínek na pobyt na druhé straně) spíše symbolický obraz onoho porozumění. Ten je totiž vícevrstevnatý a obsažnější, než nějaká strohá lineární myšlenka, kterými vás třeba právě zde zásobuji.

Ale netrapte se tím, že třeba vědomé snění neprožíváte.

Protože tyto vhledy přicházejí i v běžných snech. Občas se my sami (ve své astrální podobě) snažíme sdělit sobě samým (ve své hrubohmotné podobě) nějakou zásadní informaci. A nemáme na to jiný nástroj, než ji promítnout do „nevědomého“ snění. Nejčastěji k tomu použijeme nějakou snovou situaci, symboly, setkání…  ale po probuzení z nich často zbývá jen jakýsi velmi komplexní pocit, ze kterého může být velmi náročné onu informaci vydolovat.

Čím živější sen, tím intenzívnější bývá pocit poselství v něm.

No a to už jsme u důvodů, proč o tom všem vlastně píšu. Protože si myslím, že :

Bylo by velkou chybou ignorovat poselství, která k nám ve snění vědomém či nevědomém přicházejí.

Je zřejmé, že klíč k tomu celému poznání, které k nám v astrálním světě přichází, máme jen my sami. Ale přesto si s dešifrováním významu nemusíme vědět rady.

Naštěstí jsou mezi námi bytosti, které jsou obdařeny mimořádným nadáním a které jsou se svojí jemnohmotnou složkou v úzkém kontaktu. Kdysi by je možná označili za čaroděje a čarodějky, ale to by bylo značně zavádějící. Jejich hrubohmotné tělo a obě jejich hemisféry jsou prostě více naladěny a spojeny s tím jemnohmotným, nebo se to dá možná lépe říct tak, že jejich jemnohmotné tělo je natolik silné a intenzívní, že je pociťováno i ve stavu běžně „bdělém“.

Taková „napojená“ bytost vám pak může být velice silně nápomocna s rozklíčováním poselství, u kterých tušíte, že mají zásadní význam, ale nemůžete se k tomu významu sami dopracovat. Pár takových jsem už na své cestě potkal a mám dokonce i svolení vás na stránku jedné takové bytosti zavést.

Vyzývám vás ale, abyste dobře zvážili své důvody, než tuto ženu kontaktujete. Zamyslete se nad vaší motivací a uvědomte si, že tato nabídka je nabídkou příliš vzácnou na to, aby byla použita pro nějaké pochybné účely.

Ctěte prosím to, že se jedná o nabídku na „podání pomocné ruky“, nikoliv zábavné či pseudo-esoterické zvrhlosti typu televizních „médií a věštců“.

To, co vám zde píšu o vlastních zkušenostech, je  pro mne zcela reálným a mnohonásobně opakovaným prožitkem. Je to o cestě k jádru našeho bytí. Stejně tak moje kamarádka, která se rozhodla své nadání sdílet s vámi, je bytostí velmi autentickou. Rozvoji svých vrozených darů a poznání v těchto oblastech se věnuje mnoho let a odevzdala mu též spoustu svého času i finančních prostředků.

Pokud tedy máte reálné a vážné důvody, najděte ji na Facebooku pod tímto odkazem https://www.facebook.com/AvaDreamwalker/

 

Ale hlavně: Lidé, sněte 🙂 🙂

 

Realita je tam, kde je vědomí.

Není nic více nebo méně reálného, neexistuje nic skutečně objektivního. Zkoumejte, prožívejte, žijte!!!

0 komentářů

Odpovědět

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

©2021 FlyingLizard

Rychlý kontakt

Písněte mi na mail :)

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?